Podpora oboru mikrobiologie v ČR

Časopis KMIL

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství
KaMIL

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství

KLINIKA – VÝZKUM – INFORMACE – PŮVODNÍ PRÁCE – PŘEHLEDY – KAZUISTIKY

Interdisciplinární časopis pro klinickou a laboratorní medicínu, vydávaný pod záštitou Společnosti infekčního lékařství, Společnosti pro lékařskou mikrobiologii a Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Časopis je indexován a excerptován v databázích Medline/Index Medicus, Embase/Excerpta Medica Database a Scopus

KMIL 04-18 OBSAH

BRZY VYJDE

KMIL 03-18 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dlouhé sychravé podzimní večery přímo vybízejí k odpočinku a k pročítání zajímavých časopisů, mezi které snad pro většinu z Vás nadále patří náš společný časopis Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Rovněž letošní třetí číslo časopisu přináší pestrou škálu článků a informací z našich oborů.

V první původní práci nám kolega Holý se spolupracovníky předkládá studii věnovanou výskytu koaguláza negativních stafylokoků na specializovaném čistém prostředí

hematoonkologické kliniky v Olomouci, kde jsou hospitalizováni pacienti s hlubokým imunodeficitem. Koaguláza negativní stafylokoky byly zjištěny ve stěrech od personálu, ve stěrech z prostředí, ale i ve vzorcích vzduchu, přibližně polovina kmenů měla schopnost produkovat biofilm. Pro zajištění adekvátní ochrany pacientů autoři zdůrazňují přísné a důsledné dodržování preventivních opatření, zejména dezinfekce rukou.

V následujícím přehledném sdělení nás kolegyně Smělíková s pražskými spoluautory vtahuje do životní strategie bak­terií a předkládá nám velké spektrum možností, pomocí kterých bakterie unikají antibiotické destrukci. Definuje a názorně graficky vysvětluje pojmy rezistence, perzistence a tolerance bakterií vůči antibiotikům. Uvádí nové informace o nekultivovatelném krevním mikrobiomu, přitom dříve byla krev považována za sterilní. Autorka zajímavě informuje o spontánní tvorbě malého počtu perzistentních bakterií i v příznivém prostředí, což přestavuje pojistku celé bakteriální populace proti destrukci při změně životních podmínek. Článek je vhodný a poučný pro všechny lékaře pracující u lůžka pa­cienta, protože jim může vysvětlit některá selhání antibiotické léčby u jejich pacientů.

Banskobystrický kolega Skládaný se spolupracovníky uvádějí výsledky retrospektivní studie, ve které sledovali četnost virové hepatitidy E jako spouštěče jaterní dekompenzace u pacientů s chronickým jaterním onemocněním. Virovou hepatitidu E, kterou definovali pozitivitou IgM protilátek (průkaz nukleové kyseliny neměli k dispozici), prokázali přibližně u desetiny pacientů s dekompenzací chronického jaterního onemocnění, což upozorňuje na závažnost hepatitidy E, zejména u pacientů s jaterní cirhózou.

Nový doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy připravil kolektiv autorů pod vedením docentky Krbkové. Jsou v něm uvedeny ucelené a aktualizované informace o epidemiologii, etiologii, patogenezi, klinickém obraze, diagnostice a léčbě uvedeného onemocnění. Autoři neopominuli ani některá ožehavější témata, např. postborreliózový syndrom, diagnostická kritéria neuroboreliózy, přehled diagnostických možností nevhodných pro běžnou klinickou praxi, případně jednoznačné odmítnutí dlouhodobé nebo kombinované antibiotické léčby. Ošetřujícím lékařům se do rukou dostává významný pomocník při řešení mnoha situací, se kterými se mohou setkat při diagnostice a léčbě relativně častého, ale mnohdy až démonizovaného onemocnění ze strany pacientů, ale i laických sdružení.

Přeji Vám klid a pohodu při čtení podzimního čísla KMIL a chci Vás znovu povzbudit, abyste i Vy aktivně přispívali do našeho společného časopisu, abychom si náš časopis udrželi zajímavý, poučný a životaschopný i v dalších letech.

Prim. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc.

člen redakční rady

PŮVODNÍ PRÁCE

Holý O., Matoušková I., Zatloukalová S., Dvořáčková M., Petrželová J., Raida L., Růžička F.: Prevalence kmenů Staphylococcus epidermidis a dalších koaguláza negativních stafylokoků se schopností tvorby biofilmu na hematoonkologické klinice

 

SOUHRN

Holý O., Matoušková I., Zatloukalová S., Dvořáčková M., Petrželová J., Raida L., Růžička F.: Prevalence kmenů Staphylococcus epidermidis a dalších koaguláza negativních stafylokoků se schopností tvorby biofilmu na hematoonkologické klinice

Cíl práce: Staphylococcus epidermidis (S. epidermidis) a koaguláza negativní stafylokoky obecně jsou významní původci infekcí spojených se zdravotní péčí. Významnou roli v tomto procesu hraje jejich často se vyskytující schopnost tvořit biofilm, vysoce organizované uskupení mikroorganismů ulpívající na inertních površích. Cílem studie bylo zjistit výskyt těchto bakteriálních kmenů a jejich schopnost tvorby biofilmu na oddělení 5C Hemato-onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.

Materiál a metodika: V průběhu 12 měsíců byly na oddělení v pravidelných intervalech odebírány vzorky vnitřní atmosféry, stěrů z povrchu a od personálu. Vzorky byly podrobeny základnímu mikrobiologickému vyšetření, koaguláza negativní stafylokoky byly dále identifikovány. Identifikace kmenů S. epidermidis byla ověřena pomocí polymerázové řetězové reakce a u těchto kmenů byla dále zjišťována jejich schopnost tvořit biofilm.

Výsledky a závěry: Koaguláza negativní stafylokoky byly zjištěny v 81 případech, nejčastěji ve stěrech od personálu oddělení. S. epidermidis představoval 60 % nálezů, byl izolován především ze stěrů z povrchů. U téměř poloviny kmenů S. epidermidis byla zaznamenána schopnost tvorby biofilmu. Tyto kmeny pocházely z prostředí, která jsou charakterizována stupni čistoty FED-STD-209E (USA) – 10 000 a FED-STD-209E (USA) – 100 000. Tím představují riziko pro imunokompromitované pacienty, kteří jsou zde hospitalizováni. Osoby poskytující zdravotnickou péči na tomto oddělení, u kterých byly tyto kmeny rovněž nalezeny, se mohou uplatnit

jako klíčový článek v přenosu koaguláza negativních stafylokoků na pacienty.

Klíčová slova: koaguláza negativní stafylokoky, Staphylococcus epidermidis, biofilm, antibiotická rezistence

Summary

Holý O., Matoušková I., Zatloukalová S., Dvořáčková M., Petrželová J., Raida L., Růžička F.: Prevalence of strains of Staphylococcus epidermidis and other coagulase-negative staphylococci with biofilm-forming ability at a department of hemato-oncology

Objectives: Staphylococcus epidermidis and coagulase-negative staphylococci generally are important causative agents of hospital-acquired infections. A significant role in this process is played by their common ability to form biofilm, a highly organized community of microorganisms adhering to inert surfaces. The study aimed to determine the prevalence of these bacterial strains and their ability to form biofilm at the Department of Hemato-Oncology, University Hospital Olomouc.

Material and methods: Over a period of 12 months, samples of air and swabs from surfaces and staff members were collected. The samples were subjected to standard microbiology tests; coagulase-negative staphylococci were identified. Staphylococcus epidermidis strains were confirmed by polymerase chain reaction and subsequently tested for biofilm formation.

Results and conclusions: Coagulase-negative staphylococci were found in 81 samples, most commonly swabs from staff members. S. epidermidis accounted for 60% of all positive results; it was most frequently isolated from surface swabs. Almost half of S. epidermidis strains were able to form biofilm. These strains were found in the environment characterized by cleanliness classes FED-STD-209E (USA) – 10 000 and FED-STD-209E (USA) – 100 000. Thus, they pose a risk for immunocompromised patients staying there. Since coagulase-negative staphylococci were also found in healthcare staff of the department, the staff members may play a key role in the transmission of these microorganisms to patients.

Keywords: coagulase-negative staphylococci, Staphylococcus epidermidis, biofilm

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):68–72

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

E. Smělíková, O. Melter, J. Tkadlec, I. Lichá: Fenomén perzistence bakterií k antibiotikům

 

SOUHRN

SOUHRN

E. Smělíková, O. Melter, J. Tkadlec, I. Lichá: Fenomén perzistence bakterií k antibiotikům

Bakteriální perzistence je stav, kdy bakteriální subpopulace jakéhokoliv bakteriálního kmene, aniž by byla vystavena vlivu antibiotika, je vůči němu odolná. Testování perzistence se u klinických kmenů neprovádí a význam fenoménu v léčbě bakteriálních infekcí je dosud nedoceněn. Cílem článku je proto upozornit na význam tohoto pravděpodobně globálního fenoménu při léčbě infekcí antibiotiky. Rovněž uvádíme mechanismy jeho vzniku a některé způsoby, které by případně mohly ovlivnit snížení frekvence těchto k antibiotikům odolných bakteriálních buněk v bakteriální populaci.

Klíčová slova: perzistence, antibiotika, (p)ppGpp, bet-hedging, biofilm

SUMMARY

E. Smělíková, O. Melter, J. Tkadlec, I. Lichá: The phenomenon of bacterial persistence to antibiotics

Bacterial persistence in clinical microbiology is a phenomenon where the bacterial subpopulation of any bacterial strain, without having been exposed to an antibiotic, is already persistent to it. In clinical bacterial strains, persistence is not tested at all and the role of this phenomenon in the treatment of bacterial infections has not yet been evaluated. Therefore, the aim of the article is to highlight the significance of this probably global phenomenon in the treatment of bacterial infections with antibiotics. Also described are the mechanisms of its origin and some manner that could potentially reduce the frequency of these antibiotic-resistant bacterial cells in the bacterial population.

Keywords: persistence, antibiotics, (p)ppGpp, bet-hedging, biofilm

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):73–81

PŮVODNÍ PRÁCE

Skladaný Ľ., Adamcová Selčanová S., Janičko M., Bečková Z., Helmová L., Vnenčáková J.: Akútna dekompenzácia pokročilého chronického ochorenia pečene a infekcia vírusom hepatitídy E ako spúšťača

 

SOUHRN

SÚHRN

Skladaný Ľ., Adamcová Selčanová S., Janičko M., Bečková Z., Helmová L., Vnenčáková J.: Akútna dekompenzácia pokročilého chronického ochorenia pečene a infekcia vírusom hepatitídy E ako spúšťača

Úvod: Infekcia vírusom hepatitidy E (HEV) je vnímaná ako príčina akútnej hepatitídy v endemických oblastiach. Okrem toho sa však môže prejavovať aj inak, napríklad ako spúšťač akútnej dekompenzácie (AD – Acute Decompensation) a akútneho zlyhania pečene v teréne jej chronickej choroby (ACLF – Acute on Chronic Liver Failure).

Cieľ: Zistiť podiel HEV infekcie ako možného spúšťača AD/ACLF u pacientov hospitalizovaných s dekompenzáciou pokročilého chronického ochorenia pečene (dACLD – Decompensated Advanced Chronic Liver Disease).

Metodika: Retrospektívna štúdia, analýza údajov od za sebou hospitalizovaných pacientov s dACLD na hepatologickom oddelení od augusta 2016 do októbra 2017. Vstupné kritériá: AD – definovaná ako interval medzi prvými prejavmi zhoršenia a prijatím ≤ 4 týždne, vyšetrenie protilátok anti-HEV ELISA v triedach IgG a IgM (HEV Ab ELISA, DRG Instruments GmbH, Germany). Vylučovacie kritériá: Chronická dekompenzácia cirhózy, nedostatok údajov. Sledované premenné: rod, vek, etiológia ACLD, MELD skóre (Model for End Stage Liver Disease), Child-Pugh skóre (CPS), anti-HEV IgG a IgM, stupeň ACLF, dĺžka hospitalizácie, mortalita: počas hospitalizácie, 30 dňová, 6 mesačná, 1 ročná a celková mortalita.

Výsledky: V intervale 15 mesiacov bolo do analýzy zaradených 91 pacientov s AD/ACLF so sérologickým vyšetrením HEV, s priemerným vekom 53,3 rokov, 56 % mužov. Zastúpenie etiológií: Alkoholová choroba pečene (ALD) 81 %, autoimunitné choroby 7 %, hepatitída C (HCV) 5 %, nealkoholová tuková choroba (NASH) 3 %, hepatitida B (HBV) 2 %, iné 2 %. Priemerná hodnota MELD skóre 22,5 boda (b), CPS 10,5 b. Infekcia HEV, ktorá bola definovaná pozitivitou anti HEV IgM, bola ako možný spúšťač zistená u 8 pa­cientov (9 %), o AD šlo u 6 pacientov (75 %), v jednom prípade o ACLF 1 (12,5 %) a v jednom prípade o ACLF 3 (12,5 %). Medzi pa­cientami infikovanými HEV a neinfikovanými sme signifikantné rozdiely nezaznamenali vo veku (p = 0,11), v pohlaví (p = 0,13), mediáne MELD (p = 0,42), v mediáne CPS (p = 0,57), dĺžke hospitalizácie (p = 0,56), v celkovom prežívaní (p = NS), nemocničnej mortalite (p = NS), 30 dňovej (p = NS), 6 mesačnej (p = NS), 1 ročnej (p = NS) a celkovej mortalite (p = NS).

Záver: Prevalencia infekcie HEV ako možného spúšťača AD bola neočakávane 9 %. Signifikantné rozdiely medzi HEV ne-/a infikovanými pacientami sme nezaznamenali.

Kľúčové slová: vírus hepatitídy E, dekompenzované pokročilé chronické pečeňové ochorenie (dACLD), akútna dekompenzácia (AD), akútne zlyhanie pečene v teréne jej chronickej choroby (ACLF), HEV indukovaná AD/ACLF

SUMMARY

Skladaný Ľ., Adamcová Selčanová S., Janičko M., Bečková Z., Helmová L., Vnenčáková J.: Acute decompensation (AD) of advanced chronic liver disease (ACLD) and hepatitis E virus (HEV) infection as the trigger

Introduction: HEV infection is perceived as the cause of acute hepatitis in endemic areas. In addition, it may also manifest as a possible trigger of AD or acute-on-chronic liver failure (ACLF).

Objectives: To determine the prevalence of HEV infection as a trigger of AD/ACLF in patients admitted for decompensated ACLD (dACLD).

Methods: A retrospective study; data analysis of consecutive patients with dACLD admitted to a liver unit. Study interval: August 2016 – October 2017. Inclusion criteria: AD, defined as the interval between the first manifestations of decompensation and admission ≤ 4 weeks; an anti-HEV ELISA antibody assay in the IgG and IgM classes (HEV Ab ELISA, DRG Instruments GmbH, Germany). Exclusion criteria: chronic decompensation of liver cirrhosis, insufficient data. Recorded variables: gender, age, etiology of ACLD, Model for End-Stage Liver Disease (MELD) score, Child-Turcotte-Pugh score (CTPS), anti-HEV IgG and IgM, ACLF 0-3, length of stay (LOS) in the hospital, mortality: in-hospital mortality (IHM), 30-day, 6-month, 1-year and overall mortality.

Results: Over the 15-month study interval, a total of 212 patients (pts) were admitted for dACLD, including 115 with AD (54 %). The final analysis comprised 91 pts with a mean age of 53.3 years (y); 56 % were men. Etiology: ALD 81 %, autoimmune diseases 7 %, HCV 5 %, non-alcoholic steatohepatitis 3 %, HBV 2 %, others 2 %. The mean MELD score and CTPS were 22.5 and 10.5 points (p), respectively. HEV infection as a possible trigger of AD was found in 9 % of pts (AD 75 %, ACLF 1–12.5 %, ACLF 3–12.5 %). Between HEV-positive and HEV-negative patients, there were no significant differences in age (p = 0.11), gender (p = 0.13), median MELD score (p = 0.42), median CTPS (p = 0.57), LOS (p = 0.56), overall survival (p = NS), IHM (p = NS), 30-day (p = NS), 6-month (p = NS), 1-year (p = NS) and overall mortality (p = NS).

Conclusion: The prevalence of HEV infection as a trigger of AD was 9 %. There were no significant differences in recorded variables, including mortality, between HEV-negative and HEV-positive patients.

Keywords: HEV (hepatitis E virus), dACLD (decompensated advanced chronic liver disease), AD (acute decompensation), ACLF (acute-on-chronic liver failure), HEV-related AD/ACLF

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):82–87

DOPORUČENÝ POSTUP

L. Krbková, K. Kybicová, D. Pícha, H. Roháčová, D. Smíšková: Doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy

 

SOURHN

SOUHRN

L. Krbková, K. Kybicová, D. Pícha, H. Roháčová, D. Smíšková: Doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy

Cílem doporučeného postupu je upozornit na klinické projevy infekce, shrnout diagnostický algoritmus a doporučit správnou antibio­tickou léčbu na základě „evidence-based medicine“. Doporučení se shoduje s diagnostickými a terapeutickými postupy většiny evropských států a americké infektologické společnosti (IDSA). Postup shrnuje nejnovější informace o epidemiologii, etiologii, patogenezi, kožním, nervovém a kloubním postižení lymeské borreliózy, správné diagnostice a prevenci. Poskytuje také částečné informace o post­borreliózovém syndromu. Tabulka s dávkováním a délkou antimikrobiální léčby doporučuje jednotlivá antibiotika pro perorální i intravenózní léčbu. Text zmiňuje také diagnostické postupy, které by se neměly užívat, nebo jejichž výsledky by měly být hodnoceny opatrně. Doporučení nemůže zahrnout všechny individuální odchylky mezi pacienty, dává lékařům návod pro typické a časté klinické situace.

Klíčová slova: Borrelia burgdorferi sensu lato, erythema migrans, neuroborrelióza, lymeská artritida, lymeská karditida

SUMMARY

L. Krbková, K. Kybicová, D. Pícha, H. Roháčová, D. Smíšková: Guideline for the diagnosis and treatment of Lyme borreliosis

The national guideline aims to highlight the latest knowledge about clinical manifestations of the infection, to summarize the diagnostic algorithm and to recommend the appropriate antibiotic therapy with respect to evidence-based medicine. The recommenda­tions are consistent with most European guidelines as well as those published by the IDSA. The guideline provides the most recent information on the epidemiology, etiology and pathogenesis of Lyme borreliosis, dermatological, neurological and musculoskeletal involvement, the appropriate diagnostic procedure and prevention. Some information is also provided about post-treatment Lyme disease syndrome. Recommended oral and intravenous antimicrobials are listed in a table showing the doses and duration of therapy. The guideline also mentions diagnostic methods to be avoided or whose results should be interpreted with caution. Although the gui­deline cannot account for all individual variations among patients, it may provide instructions to physicians in typical and frequent clinical situations.

Keywords: Borrelia burgdorferi sensu lato, erythema migrans, neuroborreliosis, Lyme arthritis, Lyme carditis

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):88–99

KMIL 01/18 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové,

je mi velkým potěšením Vás co nejsrdečněji pozdravit nad stránkami prvního čísla 24. ročníku našeho společného časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství (KMIL). Ano, je tomu tak, KMIL vychází již 24 let a příští rok bude významným jubilejním rokem, kdy oslavíme 25 let jeho existence a osobně jsem přesvědčen, že velmi úspěšné i prospěšné pro klinickou mikrobiologii a infekční lékařství. Je skutečností, že nepatříme k časopisům s impakt faktorem, ale přesto je KMIL velmi přínosným periodikem, publikujícím články s praktickým přínosem pro infektologickou a mikrobiologickou praxi, a tím pro diferenciálně-diagnostickou i léčebně-preventivní péči. Domnívám se, že KMIL se stal nedílnou součástí naší profesní mikrobiologické i infektologické činnosti a jistě tomu tak bude i nadále. Pevně věřím, že listování stránkami KMILu přináší příjemné potě­šení a současně pocit naší sounáležitosti a i z těchto důvodů stojí za to nadále udržovat a rozvíjet náš časopis. Doufám, že společnými silami se nám to bude dařit nejen v tomto ročníku, ale i v dalších letech. Rád bych vyslovil své velké přání, aby KMIL nadále patřil k uznávaným českým odborným periodikům, což v současné době bezesporu je. Odrazem této skutečnosti je fakt, že KMIL je indexován a excerptován v databázích Medline/Index Medicus, Embase/Excerpta Me­dica Database a Scopus. Dovolte mi, abych vyjádřil velké poděkování všem autorům, členům redakční rady a především čtenářům za velkou a neocenitelnou podporu našeho odborného časopisu.

Co přinese rok 2018 a 24. ročník KMILu? Budou to tradičně čtyři čísla se zajímavými a přínosnými sděleními pro naši lékařskou praxi. Současně budou v průběhu roku aktualizovány webové stránky, včetně vyhledávacích služeb. V případě starších ročníků budou k dispozici texty celých článků a věřím, že tento přístup bude pozitivním krokem ke zkvalitňování KMILu a přispěje ke zvýšení zájmu o náš časopis. Je mi potěšením Vás již v tuto chvíli informovat o připravovaném projektu pro jubilejní 25. ročník. Ve všech číslech KMILu v roce 2019 bude provedeno vyhodnocení jednotlivých sdělení a budou vyhlášeny 4 nejlepší práce (za každé číslo jedna). Tyto budou oceněny finanční odměnou ve výši 20 tisíc korun. Bližší podmínky budou zveřejněny v průběhu tohoto roku.

Milí přátelé, první číslo nového ročníku přináší jednu přehledovou práci a tři sdělení z praxe, která popisují velmi zajímavé klinické případy a znovu potvrzují důležitou návaznost našeho KMILu na lékařskou praxi. Součástí jsou rovněž doporučené postupy v případě malárie a i tyto mají praktický význam. Věřím, že Vás první číslo letošního ročníku zaujme a že si jej s velkým zájmem přečtete.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem bych Vás rád znovu požádal o laskavou podporu a zachování přízně na­šemu časopisu. Současně prosím o původní či přehledové práce a kazuistiky, které nám pomohou v naší každodenní lékařské praxi. Za veškerou podporu předem moc děkuji a těším se na Vaše příspěvky.

Se srdečným pozdravem

prof. MUDr. Milan Kolář, Ph. D.

šéfredaktor

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Doubravská L., Uvízl R., Gabrhelík T., Klementová O., Kolář M.: Nozokomiální pneumonie ve světle aktuálních doporučení – je prostor pro zlepšení péče o pacienta?

 

SOUHRN

SOUHRN

Doubravská L., Uvízl R., Gabrhelík T., Klementová O., Kolář M.: Nozokomiální pneumonie ve světle aktuálních doporučení – je prostor pro zlepšení péče o pacienta?

Nemocniční pneumonie (hospital-acquired pneumonia, HAP) je infekce plicního parenchymu. Je druhou nejčastější nozokomiální infekcí a vedoucí příčinou úmrtí z důvodu infekce u kriticky nemocných. Nemocniční a především ventilátorové pneumonie prodlužují hospitalizaci a zvyšují náklady na léčbu.

Klinické známky pneumonie jsou velmi nespecifické a možnosti odlišení plicní afekce od dalších nozologických jednotek jsou omezené. Výtěžnost, efektivita a cena nových rychlých diagnostických postupů, stejně jako časných biochemických markerů, specifických pro pneumonii není dostatečně ověřena a přenos technologických inovací do klinické praxe vázne. V klinické praxi u lůžka se při diagnostice HAP musíme nadále opírat o klinické vyšetření ve spojení se zobrazovací metodou, nejčastěji rentgenovým snímkem.

Spektrum etiologických agens se mění a současně se zvyšuje četnost multirezistentních (MDR) bakteriálních patogenů. Iniciální antibiotická léčba, zejména u kriticky nemocných ventilovaných pacientů, musí být vzhledem k riziku přítomnosti MDR bakterií širokospektrá. Pravidelnou aktualizací doporučení vhodné iniciální antibioterapie na základě epidemiologické situace a znalosti bakteriální rezistence k antimikrobním přípravkům v dané nemocnici a regionu lze pravděpodobnost úspěšné léčby zvýšit.

V rámci aktuálně platných guidelines byly nově předloženy doporučené postupy, jejichž úroveň důkazu je však často nízká a síla doporučení většinou nízká či střední. Otázkou zůstává jejich přínos pro každodenní praxi. Článek poukazuje na změny, které přinášejí recentní evropské guidelines, publikované na podzim 2017 a shrnuje aktuální stav problematiky původců HAP na jednotkách intenzivní péče v České republice.

Klíčová slova: nozokomiální pneumonie, ventilátorová pneumonie, doporučené postupy, etiologická agens, antibiotická léčba, prevence

SUMMARY

Doubravská L., Uvízl R., Gabrhelík T., Klementová O., Kolář M.: Hospital-acquired pneumonia in the light of current recommendations – is there a space for improving patient care?

Hospital-acquired pneumonia (HAP) is an infection of the lung parenchyma. It is the second most frequent nosocomial infection and the leading cause of death from infection in critically ill patients. Hospital-acquired and, particularly, ventilator-associated pneumonia prolong the hospital stay and increase treatment costs.

The clinical signs of pneumonia are rather non-specific, with limited possibilities to distinguish the lung condition from other nosological entities. The yield, effectiveness and cost of new rapid diagnostic procedures as well as early biochemical markers specific for pneumonia have not been sufficiently verified and clinical translation of technological innovations is slow. In bedside clinical practice, the diagnosis continues to be based on clinical examination together with imaging methods, most frequently X-ray.

The spectrum of etiologic agents changes, with an increase in the prevalence of multidrug-resistant (MDR) bacterial pathogens. Initial antibiotic therapy, particularly in critically ill ventilated patients, needs to include broad-spectrum agents due to the risk of the presence of MDR bacteria. The likelihood of successful treatment may be increased by regular updates of recommendations for adequate initial antibiotherapy with regard to the epidemiological situation and knowledge of bacterial resistance to antimicrobials in a particular hospital and region.

As part of the current valid guidelines, recommendation were newly translated; however, their level of evidence is often very low and the strength of recommendation is mostly weak or moderate. Their benefit to everyday practice is questionable. The article points to changes brought about by the recent European guidelines published in fall 2017 and summarizes current issues concerning HAP pa­thogens in intensive care units in the Czech Republic.

Keywords: hospital-acquired pneumonia, ventilator-associated pneumonia, guidelines, etiologic agents, antibiotic therapy, prevention

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(1):4–9

KRÁTKÉ SDĚLENÍ

Bartovská Z., Zlámal M., Murínová I., Tyll T., Holub M.: Případ pacienta s AIDS a pneumocystovou pneumonií komplikovanou cytomegalovirovou pneumonitidou

 

SOUHRN

SOUHRN

Bartovská Z., Zlámal M., Murínová I., Tyll T., Holub M.: Případ pacienta s AIDS a pneumocystovou pneumonií komplikovanou cytomegalovirovou pneumonitidou

Popisujeme případ 39letého pacienta hospitalizovaného primárně pro respirační insuficienci. U nemocného byla nově zjištěna pokročilá infekce HIV a byla prokázána pneumonie vyvolaná Pneumocystis jirovecii (PJP). Po přechodném zlepšení při specifické terapii PJP došlo ke zhoršení stavu. Následně byla diagnostikována cytomegalovirová (CMV) pneumonitida, pro kterou byl podáván ganci­clovir. Vzhledem k těžkému průběhu plicních oportunních infekcí vyžadoval pacientův stav dlouhodobý pobyt na lůžku resuscitační péče. Přes komplikovaný průběh hospitalizace byl nemocný propuštěn po 108 dnech v kompenzovaném stavu. Případ poukazuje na raritní souběh PJP a CMV pneumonitidy a současně zdůrazňuje význam správné diagnostiky, léčby a komplexní mezioborové péče, které mohou vést navzdory závažné prognóze ke zvládnutí současně probíhajících oportunních infekcí při AIDS.

Klíčová slova: AIDS, Pnemocystis jirovecii, cytomegalovirus, intersticiální pneumonitida

SUMMARY

Bartovská Z., Zlámal M., Murínová I., Tyll T., Holub M.: A Case of a patient with AIDS and pneumocystis pneumonia complicated by cytomegalovirus pneumonitis

We report a case of a 39-year-old male admitted for respiratory failure. On admission, the patient was diagnosed with advanced HIV infection and Pneumocystis jirovecii pneumonia (PJP). The patient’s condition improved following specific PJP therapy but then deteriorated. The patient was subsequently diagnosed with cytomegalovirus pneumonitis and treated with ganciclovir. The severe course of both opportunistic infections required long-term care at an intensive care unit. Despite complications, the patient was discharged after 108 inpatient days in a stable clinical condition. The case demonstrates a rare coincidence of PJP and cytomegalovirus pneumonitis while also emphasizing the importance of correct diagnosis, treatment and interdisciplinary care which, despite poor prognosis, may lead to successful cure of serious simultaneous opportunistic infections in AIDS.

Keywords: AIDS, Pneumocystis jirovecii, cytomegalovirus, interstitial pneumonitis

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(1):10–13

KAZUISTIKA

Blahut L., Vágnerová I., Janečková J., Zbořil P., Klementová O.: Letální průběh komplikovaných infekcí cévních protéz

 

SOUHRN

SOUHRN

Blahut L., Vágnerová I., Janečková J., Zbořil P., Klementová O.: Letální průběh komplikovaných infekcí cévních protéz

Autoři předkládají dvě kazuistiky infekcí cévních protéz se současnou komplikující peritonitidou s letálním průběhem. Je popsána složitá antibiotická léčba s nálezy, vyčerpání možností chirurgické léčby a následně medicínská neřešitelnost stavu s rozhodnutím o pa­liativní péči.

Klíčová slova: infekce cévní protézy, peritonitida, sepse, komplikovaná antibiotická léčba, paliativní péče

SUMMARY

Blahut L., Vágnerová I., Janečková J., Zbořil P., Klementová O.: Lethal course of complicated vascular prosthesis infections

Presented are two cases of vascular prosthesis infections complicated by peritonitis with a lethal course. The authors describe complicated antibiotic therapy with findings, exhausted options for surgical therapy and subsequent decision that the condition was untreatable and palliative care was initiated.

Keywords: vascular prosthesis infection, peritonitis, sepsis, complicated antibiotic therapy, palliative care

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(1):14–16

KAZUISTIKA

Hozáková L., Slonková J, Blahutová Š.: Anti-NMDAR encefalitida jako závažná nežádoucí reakce pravděpodobně v souvislosti s očkováním proti žluté zimnici

SOUHRN

SOUHRN

Hozáková L., Slonková J, Blahutová Š.: Anti-NMDAR encefalitida jako závažná nežádoucí reakce pravděpodobně v souvislosti s očkováním proti žluté zimnici

Uvádíme kazuistiku 17leté pacientky s anti-NMDAR encefalitidou vzniklou pravděpodobně v souvislosti s očkováním proti žluté zimnici. Příznaky se objevily 27 dnů po aplikaci vakcíny proti žluté zimnici. Anti-NMDAR encefalitida se projevila febrilním stavem, parciálními epileptickými záchvaty s komplexní symptomatologií, následně psychózou, poruchou paměti a katatonií. V interiktálním elektroencefalogramu dominovala v bdělosti v pozadí difuzní delta aktivita s typickými „delta brushes“. Diagnóza byla prokázána přítomností protilátek proti NMDA receptorům v séru a likvoru. Možný ovariální teratom jako nejčastější příčina anti-NMDAR encefalitidy se do 5 let od počátku onemocnění neobjevil, proto souvislost s očkováním proti žluté zimnici se jeví jako velmi pravděpodobná.

Klíčová slova: anti-NMDAR encefalitida, očkování, žlutá zimnice, neurotropní nemoc, výměnná léčebná plazmaferéza

SUMMARY

Hozáková L., Slonková J, Blahutová Š.: Anti-NMDAR encephalitis as a serious adverse event probably related to yellow fever vaccination

We present a case of a 17-year-old female with anti-NMDAR encephalitis probably associated with vaccination against yellow fever. Her symptoms occurred 27 days after vaccination against yellow fever. Anti-NMDAR encephalitis manifested as acute psychosis, memory loss and catatonia following fever with complex partial epileptic seizures. Interictal electroencephalogram showed slow-wave delta background activity with “delta brushes”. The diagnosis was confirmed by NMDAR antibody positivity in serum and cerebrospinal fluid. Since ovarian teratoma, as the most common cause of anti-NMDAR encephalitis, did not develop within five years from its onset, the association with vaccination against yellow fever seems to be highly probable.

Keywords: anti-NMDAR encephalitis, vaccination, yellow fever, neurotropic disease, plasma exchange therapy.

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(1):17–19

DOPORUČENÝ POSTUP

Stejskal F., Nohýnková E., Kosina P., Kulichová J.: Diagnostika, léčba a profylaxe malárie v ČR

 

SOUHRN

SOUHRN

Stejskal F., Nohýnková E., Kosina P., Kulichová J.: Diagnostika, léčba a profylaxe malárie v ČR

Malárie představuje nejzávažnější parazitární onemocnění importované z tropických oblastí. Na importovanou malárii umírá 1–2 % cestovatelů. V České republice je každoročně diagnostikováno kolem 30 případů. Infekce se projevuje především horečkou a nej­závažnější průběh má tropická malárie vyvolaná Plasmodium falciparum. Diagnostika malárie je založena na průkazu plasmodií na barvených krevních nátěrech, které umožňují jak určení druhu, tak stanovení intenzity nákazy (parazitemie). Léčba musí být zahájena ihned po stanovení diagnózy. U nekomplikované malárie se podávají antimalarika perorálně v závislosti na původci, v případě infekce P. falciparum se v ČR používá kombinace artemeter/lumefantrin nebo atovachon/proguanil. Komplikovaná tropická malárie se v ČR léčí i. v. podaným chininem v kombinaci s klindamycinem. K chemoprofylaxi malárie do vysoce rizikových oblastí se u nás používá kombinace atovachon/proguanil, doxycyklin, popř. meflochin.

Klíčová slova: malárie, plasmodium, diagnostika malárie, léčba malárie, chemoprofylaxe

Summary

Stejskal F., Nohýnková E., Kosina P, Kulichová J.: Diagnosis, treatment and prophylaxis of malaria in the Czech Republic

Malaria represents the most important parasitic infection imported from the tropics causing death in 1–2 % of travelers with this diagnosis. Around 30 cases of malaria are diagnosed in the Czech Republic every year. Fever is the most common clinical presentation. The most severe forms of malaria are caused by Plasmodium falciparum. The diagnosis of malaria is based on examination of stained thick and thin blood smears. This method enables determination of Plasmodium species and parasite count. The treatment of ma­laria has to be initiated immediately after the laboratory confirmation. In the Czech Republic, uncomplicated falciparum malaria is treated by oral administration of artemether/lumefantrine or atovaquone/proguanil. Complicated falciparum malaria is treated by parenteral administration of quinine in combination with clindamycin. For the chemoprophylaxis of malaria in travelers to the highly endemic regions, atovaquone/proguanil, doxycycline or mefloquine are recommended.

Keywords: malaria, plasmodium, malaria diagnosis, malaria treatment, chemoprophylaxis

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(1):20–30

KMIL 02/18 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

doba prázdnin a  dovolených skončila. Věřím, že jste načerpali síly i  chuť se dále vzdělávat a  k  tomu Vám může posloužit druhé číslo našeho časopisu KMIL. Přiznávám, že jsme se s  vydáním „dvojky“ dostali do skluzu, za což se omlouváme. Ale bohužel sehnat kvalitní práce a  poskládat číslo, je čím dál tím obtížnější. Článků je málo a  pracovníci vědecko-výzkumných institucí jsou v  honbě za RIV(ovými) body tlačeni k  publikaci do časopisů s  IF. Základní poslání odborných časopisů, jako je ten náš, totiž vzdělávání praktických mikrobiologů a  infektologů, tak jde zcela stranou.

Přes výše řečené Vám mohu v  tomto čísle nabídnout zajímavé články. Původní práce autorů z  Brna se věnuje zoonotickému významu kmenů Escherichia coli, izolovaných ze skotu a  prasat. Kmeny Escherichia coli produkující Shiga toxin (STEC) jsou původci významných onemocnění člověka, včetně hemolyticko-uremického syndromu. Rezer­ voárem těchto kmenů jsou zejména přežvýkavci. Kolegyně z  Výzkumného ústavu veterinárního lékařství přinášejí k  tomuto tématu ve své práci zajímavé poznatky. Druhá původní práce rovněž tematicky zapadá do tohoto čísla, které bývá věnováno zoonózám. Jedná se o  práci kolegů z  Hradce Králové na téma: „Zvířecí mazlíček (pes, kočka) jako možný zdroj oportunně patogenních hub pro člověka“. Kate­ gorie přehledových prací je v  tomto čísle zastoupena článkem prof.  Koláře o  problematice vankomycin-rezistentních enterokoků (VRE). I  v  tomto příspěvku autor věnuje část textu výskytu VRE u  zvířat a  rizikům pro člověka. Druhé číslo potom uzavírá Doporučený postup fekální bakterioterapie pro léčbu rekurentní klostridiové kolitidy.

O  tom, že problematika zoonóz je stále aktuální, svědčí i  zájem médií. Během prázdnin byly v  souvislosti s  pobytem v  přírodě zmiňovány např. echinokokóza a  vzteklina. Státní veterinární ústav Olomouc provádí vyšetření gastrointestinálního traktu ulovených lišek na přítomnost parazita Echinococcus multilocularis a  pozitivní nálezy nejsou vzácností. Proto opatrnost při konzumaci lesních plodů a  pití ­ vody z  povrchových zdrojů je jistě namístě. Řada čtenářů možná zaznamenala případy poranění člověka liškou v  Moravskoslezském kraji. Vzhledem k  výskytu vztekliny v  sousedním Polsku je třeba těmto případům věnovat náležitou pozornost, přestože je ČR zatím vztekliny prostá.

Přeji Vám příjemné čtení, hodně zdraví a  krásné babí léto

doc.  MVDr.  Jan Bardoň, Ph.D., MBA

zástupce šéfredaktora

PŮVODNÍ PRÁCE

Kučerová D., Koláčková I., Karpíšková R.: Zoonotický význam kmenů Escherichia coli izolovaných ze skotu a  prasat

 

SOUHRN

SOUHRN

Kučerová D., Koláčková I., Karpíšková R.: Zoonotický význam kmenů Escherichia coli izolovaných ze skotu a  prasat Cíl práce: Cílem této studie bylo sledovat vlastnosti Shiga toxin produkujících kmenů Escherichia coli (STEC), získaných od zvířat s  ohledem na příslušnost k  séroskupině, typ a  subtyp Shiga toxinu a  adherenční faktor intimin. Na základě výsledků vyhodnotit výskyt jednotlivých subtypů Shiga toxinů a  možný význam kmenů pro humánní populaci. Materiál a  metody: Do studie bylo zařazeno 131 kmenů STEC, které pocházely z  rektálních výtěrů skotu (80) a  prasat (51), odebraných na farmách České republiky v  letech 2000–2017. Vybrané kmeny se lišily původem a  příslušností k  somatickému antigenu. Metodou PCR byla ověřena přítomnost Shiga toxinů, intiminu a  stanoveny subtypy Shiga toxinů stx1a, stx1c, stx1d, stx2a, stx2b, stx2c, stx2d, stx2e, stx2g.Výsledky: Gen stx1 byl potvrzen u  33 % kmenů (43/131), gen stx2 u  55 % (72/131) a  16 kmenů neslo geny pro oba toxiny současně (12  %). Kmenů se schopností tvořit intimin bylo detekováno 46 (35 %), většinou v  rektálních výtěrech skotu. Kmeny ze skotu náležely k  21 různým séroskupinám. Převažoval u  nich výskyt Shiga toxinu 1 (55; 69 %) se subtypy stx1a (54) a  stx1d (1). Shiga toxin 2 byl potvrzen u  39 kmenů (49 %). Detekovány byly tyto varianty stx2a (9), stx2e (6) a  stx2g (3), stx2a, stx2c (5), stx2a, stx2b (1) a  stx2c, stx2d (1). Dále byla zjištěna kombinace stx1a, stx2a (12) a  stx1a, stx2c (2). Většina z  těchto kmenů (44; 55 %) nesla současně i  gen eae. Kmeny z  prasat náležely k  5 séroskupinám. Dominantně byl prokázán Shiga toxin  2 (49; 96 %) a  subtypy stx2e (42), stx2a  (7). Shiga toxin  1 byl detekován u  4 kmenů, a  to subtyp stx1a (1), stx1c (1) a  v  kombinaci stx1a, stx2a (2). Pouze u  2 kmenů byl prokázán i  gen eae.Závěr: Kmeny STEC izolované ze skotu ve srovnání s  kmeny od prasat náležely k  většímu spektru séroskupin, byly častěji vybaveny adherenčním faktorem intiminem a  byly vybaveny více variantami Shiga toxinů, včetně těch prokazatelně spojených se závažným onemocněním lidí. V  souboru izolátů z  prasat prevaloval gen stx2e, jehož význam pro člověka nebyl zcela objasněn.

Klíčová slova: STEC, EHEC, Shiga toxiny, intiminSUMMARYKučerová D., Koláčková I., Karpíšková R.: Zoonotic significance of Escherichia coli strains isolated from cattle and pigsObjectives: The aim of this study was to monitor characteristics of Shiga toxin-producing Escherichia coli (STEC) obtained from animals according to the serogroup they belonged to, Shiga toxin type and subtype and adhesion factor intimin. Then, based on the results, to evaluate the occurrence of Shiga toxin subtypes and their possible significance for humans.Materials and methods: The study included 131 STEC strains isolated from rectal swabs from cattle (80) and pigs (51) sampled on farms in the Czech Republic from 2000 to 2017. Selected strains differed in origin and serogroup. The presence of Shiga toxins, intimin and the Shiga toxin subtypes stx1a, stx1c, stx1d, stx2a, stx2b, stx2c, stx2d, stx2e, stx2g was determined by PCR.Results: The stx1 gene was confirmed in 33 % of the strains (43/131), the stx2 gene in 55 % (72/131) and 16 strains carried the genes for both toxins simultaneously (12 %). Strains harboring the eae gene were detected in 46 (35 %) cases, mostly in rectal swabs from cattle.STEC from cattle belonged to 21 different serogroups. The presence of Shiga toxin 1 (55; 69 %) predominated in these strains, with subtypes stx1a (54) and stx1d (1). Shiga toxin 2 was confirmed in 39 of the bovine strains (49 %), with the following subtypes: stx2a (9), stx2e (6), stx2g (3), stx2a, stx2c (5), stx2a, stx2b (1) and stx2c, stx2d (1). Also combinations of stx1a, stx2a (12) and stx1a, stx2c (2) were detected.STEC from pigs belonged to 5 different serogroups. Shiga toxin 2 was most frequently detected (49; 96 %), with subtypes stx2e (42) and stx2a (7). Shiga toxin 1 was detected in 4 strains (8 %), as subtypes stx1a (1) and stx1c (1) and also in the combination stx1a, stx2a  (2).  Conclusion: STEC strains isolated from cattle, compared to those from pigs, belonged to a  larger spectrum of serogroups, they more often carried adherence factor intimin and the diversity of Shiga toxin subtypes was higher, including those associated with serious human diseases. In the set of isolates from pigs, the stx2e gene predominated; its significance for human health has not been fully clarified yet.

Keywords: STEC, EHEC, Shiga toxins, intiminKlin mikrobiol inf lék 2018;24(2):36–40

PŮVODNÍ PRÁCE

Wipler J., Čermáková Z., Hanzálek  T., Horáková H., Buchta V.: Zvířecí mazlíček (pes, kočka) jako možný zdroj oportunně patogenních hub pro člověka

 

SOUHRN

SOUHRN

Wipler J., Čermáková Z., Hanzálek  T., Horáková H., Buchta V.: Zvířecí mazlíček (pes, kočka) jako možný zdroj oportunně patogenních hub pro člověka Úvod: Mikrobiologický aspekt vztahu domácích zvířat psa/kočky a  jejich majitele se zaměřuje na výskyt společných druhů mikroskopických hub, zejména potenciálně patogenních. Sdílení domácnosti se psy a  kočkami je v  České republice velmi rozšířené, proto stoupá i  pravděpodobnost komunikace mikrobiot obou makroorganismů (domácího mazlíčka a  majitele). Cílem předkládané studie je zjistit na základě intimity vztahu člověka a  domácího zvířete biodiverzitu sdílených hub i  s  ohledem na předchozí antibiotickou (ATB) terapii.Metodika: Od 20 párů (20 majitelů, 16 psů a  4 kočky) bylo odebráno 103 vzorků. Všichni majitelé vyplnili dotazník spolu s  ošetřujícím veterinárním lékařem. U  majitelů byl proveden výtěr z  nosní dutiny, podpaží a  z  meziprstí na nohou. U  zvířat byl odebrán vzorek z  nosní sliznice a  ze zevního zvukovodu. U  jedinců s  kožní lézí byl rovněž proveden odběr z  postižené oblasti. Druhy hub byly určovány kultivačními a  mikroskopickými metodami a  konfirmovány přístrojem Matrix Assisted Laser Desorption/Ionization, Time Of Flight (MALDI  – TOF). Na základě statistických metod byly hodnoceny stanovené hypotézy závislosti množství sdílených druhů hub na intimitě vztahu sledovaných párů a  vliv předchozí ATB terapie na množství společných druhů mikroskopických hub. Výsledky: Analýzou získaných dotazníků bylo zjištěno, že 65 % majitelů, kteří se účastnili studie, chová doma více zvířat než jen to testované. 5 % zvířat a  5 % majitelů užívalo v  předchozím roce ATB. V  posteli se svým majitelem spí 45 % psů a  koček a  společně odpočívat na gauči může 80 % zvířat. Obličej si nechává olizovat 45 % majitelů. 80 % zvířat je krmeno kombinací více druhů potravy (granule a  vařená strava). 70 % zvířat žije trvale v  domácnosti se svým pánem. Celkem bylo izolováno 45 druhů mikroskopických hub, z  nichž se 15 druhů vyskytuje u  obou makroorganismů (zvíře i  člověk). 32 druhů hub bylo identifikováno z  lidských a  28 druhů ze zvířecích vzorků. Nejpočetnějším druhem je Candida albicans, izolovaná ze 30 vzorků. Mykologicky nejchudší se ukázaly vzorky z  nosní sliznice člověka. Byly zde izolovány pouze 4 druhy. Druhově nejbohatší stěry u  člověka byly z  meziprstí nohou (26 druhů hub). Nejfrekventovanějším zástupcem byla opět C. albicans v  8 případech. Druhově nejpočetnější vzorky od zvířat pocházely ze zvukovodu. Nejčastěji byla zastoupena Malassezia pachydermatis (17 případů). Celkem u  7 párů bylo zjištěno sdílení mikroskopických hub, z  nichž 2 páry sdílely 2 druhy, 5 párů po jednom. Celkem bylo sdíleno 5 druhů hub, nejčastěji kvasinky C. albicans a  Geotrichum candidum.Závěr: Míra intimity vztahu majitele a  domácího mazlíčka zřejmě nemá žádný vliv na početnost sdílených druhů mykoorganismů. Od majitelů, ale i  z  nosní sliznice domácích zvířat, byla nejčastěji izolována C. albicans. V  materiálu ze zvukovodu a  kožních šupin od psů a  koček se nejčastěji vyskytovala lipofilní kvasinka  M.  pachydermatis.

Klíčová slova: pes, kočka, zvířecí mazlíčci, chovatel, sdílené mikroskopické houby, přenosSUMMARYWipler J., Čermáková Z., Hanzálek  T., Horáková H., Buchta V.: Pets (dogs/cats) as a  possible source of opportunistic pathogenic fungi in humansIntroduction: The microbiological aspect of a  relationship between pets (dogs/cats) and their owners is mainly concerned with the incidence of the shared fungal species that can be potential pathogens. Since sharing homes with pets is very popular in the Czech Republic, there is an increased possibility of communication between microbiota of the two macroorganisms (the pet and the owner). The aim of the study was to determine, based on the close relationship between pets and humans, the biodiversity of   shared fungi, ­ also with respect to previous antimicrobial therapy.Methods: A  total of 103 samples were collected from 20 pairs (20 owners, 16 dogs and 4 cats). All owners completed a  questionnaire with their pets’ veterinarians. In owners, swabs were collected from the nasal mucosa, armpit and interdigital spaces of the foot. In pets, swabs were obtained from the external auditory meatus and nasal mucosa. In individuals with skin lesions, samples were also collected from the affected areas. Fungal species were identified by culture and microscopy methods and confirmed by matrix-assisted laser desorption/ionization – time of flight (MALDI-TOF) mass spectrometry. Statistical methods were used to correlate the closeness of relationship with the number of shared fungal species and to correlate previous antimicrobial therapy with the number of shared spe­ cies of microscopic fungi.Results: Analysis of the questionnaire found that 65 % of owners who participated in the study kept more pets at home than only the tested one. In the previous year, 5 % of pets and 5 % of owners received antimicrobial therapy. As many as 45 % of dogs or cats slept in their owners’ beds and 80 % rested on a  sofa together with their owners. Also, 45 % of owners had their faces licked by pets. Eighty percent of pets were fed with several types of food (dry food and cooked food). Further, 70 % of pets lived permanently with their owners in the same household. A  total of 45 microscopic fungi species were isolated, of which 15 species occurred in both macroorganisms (pets and humans). Thirty-two species were identified from human and 28 species from animal samples. The most frequent species was the yeast Candida albicans, isolated from 30 samples. From the human nasal mucosa, only four species were isolated. The richest biodiversity was observed in interdigital space samples (26 fungal species). Once again, the most frequent fungal species was C.  albicans (8  cases). The most numerous animal samples were obtained from the external auditory meatus. There, the most frequent species was Malassezia pachydermatis (17 cases). In seven pairs, microscopic fungi were shared. Of those, two pairs shared two spe­ cies and five pairs shared one species. A  total of five fungal species were shared, most often the yeasts C. albicans and Geotrichum candidum.Conclusion: The closeness of the human-pet relationship apparently does not influence the number of shared fungal species. The yeast Candida albicans was most frequently isolated from owners as well as from the nasal mucosa in pets. The lipophilic yeast M.  pachydermatis most commonly occurred in the material from the external auditory meatus and skin scales from dogs and cats.

Keywords: dog, cat, pets, owner, shared micromycets, transmissionKlin mikrobiol inf lék 2018;24(2):41–49

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Kolář  M.: Problematika vankomycin-rezistentních enterokoků

 

SOUHRN

SOUHRN

Kolář  M.: Problematika vankomycin-rezistentních enterokokůPřehledná práce popisuje důležité bakteriální patogeny, a  to enterokoky se zaměřením na jejich rezistenci ke glykopeptidům. Jsou uvedeny základní fenotypy i  genotypy vankomycin-rezistentních enterokoků a  možnosti antibiotické léčby infekcí s  jejich etiologickou rolí. Současně je charakterizován jejich výskyt v  České republice na základě údajů dle EARS-Net a  podle dostupných studií v  odborné literatuře. Na závěr jsou formulovány možné přístupy k  prevenci šíření těchto nebezpečných multirezistentních bakterií.

Klíčová slova: enterokoky, rezistence, glykopeptidy

SUMMARY

Kolář  M.: Vancomycin-resistant enterococciThe review describes important bacterial pathogens, namely enterococci, focusing on their resistance to glycopeptides. Presented are the basic phenotypes and genotypes of vancomycin-resistant enterococci and options for antibiotic therapy of infections with their etio­ logical role. At the same time, their prevalence in the Czech Republic is characterized based on data from the EARS-Net and studies available in the literature. Finally, potential approaches to preventing the spread of these dangerous multidrug-resistant bacteria are defined.

Keywords: enterococci, resistance, glycopeptidesKlin mikrobiol inf lék 2018;24(2):50–56

DOPORUČENÝ POSTUP

Polívková S., Vojtilová  L., Husa P., Beneš J.: Doporučený postup fekální bakterioterapie pro léčbu rekurentní klostridiové kolitidy

 

SOUHRN

SOUHRN

Polívková S., Vojtilová  L., Husa P., Beneš J.: Doporučený postup fekální bakterioterapie pro léčbu rekurentní klostridiové kolitidyFekální bakterioterapie neboli transplantace stolice (FMT) je metoda upravující složení střevní mikrobioty. Vzhledem k  rozsáhlým interakcím mezi lidským organismem a  jeho střevní mikrobiotou se tato metoda jeví jako využitelná v  celé řadě patologických stavů, doprovázených dysmikrobií. Předložený doporučený postup je určen pouze pro nejčastější indikaci, pro niž je FMT prováděna, tj. pro ­ rekurentní kolitidu, způsobenou Clostridium difficile, a  týká se jen přenosu stolice od známého (neanonymního) dárce. Podmínkou schválení dárce je absence různých rizikových faktorů, zjišťovaných pomocí dotazníku, nebo strukturované anamnézy. Všechny zmíněné okolnosti dovolují redukovat rozsah vyšetření, které musí být u  dárce stolice provedeny, a  tím zjednodušit a  zlevnit celý postup. Minimální doporučené množství stolice pro transplantaci je 50  mg. Extrakt stolice je možné příjemci podat trojím způsobem: (a)  pomocí gastroskopu nebo sondy do duodena nebo jejuna; (b)  pomocí koloskopu do proximálního tračníku; (c)  pomocí katétru nebo sondy do distálního tračníku. Všechny tři zmíněné varianty mají účinnost vyšší než 80  %. Po výkonu je doporučena dispenzarizace (3  kontroly) zaměřená na výskyt rekurencí, časných komplikací a  rovněž eventuálních pozdních následků FMT. Doporučený postup FMT vychází z  dostupných zahraničních literárních zdrojů i  z  klinických zkušeností tuzemských expertů a  byl schválen Společností infekčního lékařství ČLS JEP.

Klíčová slova: fekální bakterioterapie, transplantace stolice, doporučený postup, rekurentní klostridiová kolitida, Clostridium difficile

SUMMARY

Polívková S., Vojtilová  L., Husa P., Beneš J.: Guideline for fecal bacteriotherapy to treat recurrent Clostridium difficile colitisFecal microbiota transplantation (FMT) or fecal bacteriotherapy is a  method for restoration of the intestinal microbiota. Because of extensive interactions between the human organism and its intestinal microbiota, this method appears to be beneficial in many pathological conditions.

The proposed guideline is intended only for recurrent colitis caused by Clostridium difficile, and for transfer of stool from a  known (non-anonymous) donor. To approve a  donor, various risk factors need to be ruled out using a  questionnaire or structured history. These limitations allow to reduce the extent of examination to be performed in the stool donor, thereby simplifying the procedure and reducing its cost. The minimum recommended amount of feces for transplantation is 50  mg. Stool extract can be administered to a  recipient in three ways: (a) via a  gastroscope or tube into the duodenum or jejunum; (b) via a  colonoscope into the proximal colon; or (c) via a  catheter or tube into the distal colon. All of these variants have an efficacy of > 80 %. A  follow-up consisting of three visits is recommended to detect recurrences, early complications, and possible late consequences of FMT.This guideline has been based on the available foreign literature as well as on the clinical experience of Czech experts. It was approved by the Czech Society for Infectious Diseases.

Keywords: fecal microbiota transplantation, guideline, recurrent Clostridium difficile infectionKlin mikrobiol inf lék 2018;24(2):57–64

KMIL 03/18 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dlouhé sychravé podzimní večery přímo vybízejí k odpočinku a k pročítání zajímavých časopisů, mezi které snad pro většinu z Vás nadále patří náš společný časopis Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Rovněž letošní třetí číslo časopisu přináší pestrou škálu článků a informací z našich oborů.

V první původní práci nám kolega Holý se spolupracovníky předkládá studii věnovanou výskytu koaguláza negativních stafylokoků na specializovaném čistém prostředí

hematoonkologické kliniky v Olomouci, kde jsou hospitalizováni pacienti s hlubokým imunodeficitem. Koaguláza negativní stafylokoky byly zjištěny ve stěrech od personálu, ve stěrech z prostředí, ale i ve vzorcích vzduchu, přibližně polovina kmenů měla schopnost produkovat biofilm. Pro zajištění adekvátní ochrany pacientů autoři zdůrazňují přísné a důsledné dodržování preventivních opatření, zejména dezinfekce rukou.

V následujícím přehledném sdělení nás kolegyně Smělíková s pražskými spoluautory vtahuje do životní strategie bak­terií a předkládá nám velké spektrum možností, pomocí kterých bakterie unikají antibiotické destrukci. Definuje a názorně graficky vysvětluje pojmy rezistence, perzistence a tolerance bakterií vůči antibiotikům. Uvádí nové informace o nekultivovatelném krevním mikrobiomu, přitom dříve byla krev považována za sterilní. Autorka zajímavě informuje o spontánní tvorbě malého počtu perzistentních bakterií i v příznivém prostředí, což přestavuje pojistku celé bakteriální populace proti destrukci při změně životních podmínek. Článek je vhodný a poučný pro všechny lékaře pracující u lůžka pa­cienta, protože jim může vysvětlit některá selhání antibiotické léčby u jejich pacientů.

Banskobystrický kolega Skládaný se spolupracovníky uvádějí výsledky retrospektivní studie, ve které sledovali četnost virové hepatitidy E jako spouštěče jaterní dekompenzace u pacientů s chronickým jaterním onemocněním. Virovou hepatitidu E, kterou definovali pozitivitou IgM protilátek (průkaz nukleové kyseliny neměli k dispozici), prokázali přibližně u desetiny pacientů s dekompenzací chronického jaterního onemocnění, což upozorňuje na závažnost hepatitidy E, zejména u pacientů s jaterní cirhózou.

Nový doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy připravil kolektiv autorů pod vedením docentky Krbkové. Jsou v něm uvedeny ucelené a aktualizované informace o epidemiologii, etiologii, patogenezi, klinickém obraze, diagnostice a léčbě uvedeného onemocnění. Autoři neopominuli ani některá ožehavější témata, např. postborreliózový syndrom, diagnostická kritéria neuroboreliózy, přehled diagnostických možností nevhodných pro běžnou klinickou praxi, případně jednoznačné odmítnutí dlouhodobé nebo kombinované antibiotické léčby. Ošetřujícím lékařům se do rukou dostává významný pomocník při řešení mnoha situací, se kterými se mohou setkat při diagnostice a léčbě relativně častého, ale mnohdy až démonizovaného onemocnění ze strany pacientů, ale i laických sdružení.

Přeji Vám klid a pohodu při čtení podzimního čísla KMIL a chci Vás znovu povzbudit, abyste i Vy aktivně přispívali do našeho společného časopisu, abychom si náš časopis udrželi zajímavý, poučný a životaschopný i v dalších letech.

Prim. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc.

člen redakční rady

PŮVODNÍ PRÁCE

Holý O., Matoušková I., Zatloukalová S., Dvořáčková M., Petrželová J., Raida L., Růžička F.: Prevalence kmenů Staphylococcus epidermidis a dalších koaguláza negativních stafylokoků se schopností tvorby biofilmu na hematoonkologické klinice

 

SOUHRN

SOUHRN

Holý O., Matoušková I., Zatloukalová S., Dvořáčková M., Petrželová J., Raida L., Růžička F.: Prevalence kmenů Staphylococcus epidermidis a dalších koaguláza negativních stafylokoků se schopností tvorby biofilmu na hematoonkologické klinice

Cíl práce: Staphylococcus epidermidis (S. epidermidis) a koaguláza negativní stafylokoky obecně jsou významní původci infekcí spojených se zdravotní péčí. Významnou roli v tomto procesu hraje jejich často se vyskytující schopnost tvořit biofilm, vysoce organizované uskupení mikroorganismů ulpívající na inertních površích. Cílem studie bylo zjistit výskyt těchto bakteriálních kmenů a jejich schopnost tvorby biofilmu na oddělení 5C Hemato-onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.

Materiál a metodika: V průběhu 12 měsíců byly na oddělení v pravidelných intervalech odebírány vzorky vnitřní atmosféry, stěrů z povrchu a od personálu. Vzorky byly podrobeny základnímu mikrobiologickému vyšetření, koaguláza negativní stafylokoky byly dále identifikovány. Identifikace kmenů S. epidermidis byla ověřena pomocí polymerázové řetězové reakce a u těchto kmenů byla dále zjišťována jejich schopnost tvořit biofilm.

Výsledky a závěry: Koaguláza negativní stafylokoky byly zjištěny v 81 případech, nejčastěji ve stěrech od personálu oddělení. S. epidermidis představoval 60 % nálezů, byl izolován především ze stěrů z povrchů. U téměř poloviny kmenů S. epidermidis byla zaznamenána schopnost tvorby biofilmu. Tyto kmeny pocházely z prostředí, která jsou charakterizována stupni čistoty FED-STD-209E (USA) – 10 000 a FED-STD-209E (USA) – 100 000. Tím představují riziko pro imunokompromitované pacienty, kteří jsou zde hospitalizováni. Osoby poskytující zdravotnickou péči na tomto oddělení, u kterých byly tyto kmeny rovněž nalezeny, se mohou uplatnit

jako klíčový článek v přenosu koaguláza negativních stafylokoků na pacienty.

Klíčová slova: koaguláza negativní stafylokoky, Staphylococcus epidermidis, biofilm, antibiotická rezistence

Summary

Holý O., Matoušková I., Zatloukalová S., Dvořáčková M., Petrželová J., Raida L., Růžička F.: Prevalence of strains of Staphylococcus epidermidis and other coagulase-negative staphylococci with biofilm-forming ability at a department of hemato-oncology

Objectives: Staphylococcus epidermidis and coagulase-negative staphylococci generally are important causative agents of hospital-acquired infections. A significant role in this process is played by their common ability to form biofilm, a highly organized community of microorganisms adhering to inert surfaces. The study aimed to determine the prevalence of these bacterial strains and their ability to form biofilm at the Department of Hemato-Oncology, University Hospital Olomouc.

Material and methods: Over a period of 12 months, samples of air and swabs from surfaces and staff members were collected. The samples were subjected to standard microbiology tests; coagulase-negative staphylococci were identified. Staphylococcus epidermidis strains were confirmed by polymerase chain reaction and subsequently tested for biofilm formation.

Results and conclusions: Coagulase-negative staphylococci were found in 81 samples, most commonly swabs from staff members. S. epidermidis accounted for 60% of all positive results; it was most frequently isolated from surface swabs. Almost half of S. epidermidis strains were able to form biofilm. These strains were found in the environment characterized by cleanliness classes FED-STD-209E (USA) – 10 000 and FED-STD-209E (USA) – 100 000. Thus, they pose a risk for immunocompromised patients staying there. Since coagulase-negative staphylococci were also found in healthcare staff of the department, the staff members may play a key role in the transmission of these microorganisms to patients.

Keywords: coagulase-negative staphylococci, Staphylococcus epidermidis, biofilm

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):68–72

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

E. Smělíková, O. Melter, J. Tkadlec, I. Lichá: Fenomén perzistence bakterií k antibiotikům

 

SOUHRN

SOUHRN

E. Smělíková, O. Melter, J. Tkadlec, I. Lichá: Fenomén perzistence bakterií k antibiotikům

Bakteriální perzistence je stav, kdy bakteriální subpopulace jakéhokoliv bakteriálního kmene, aniž by byla vystavena vlivu antibiotika, je vůči němu odolná. Testování perzistence se u klinických kmenů neprovádí a význam fenoménu v léčbě bakteriálních infekcí je dosud nedoceněn. Cílem článku je proto upozornit na význam tohoto pravděpodobně globálního fenoménu při léčbě infekcí antibiotiky. Rovněž uvádíme mechanismy jeho vzniku a některé způsoby, které by případně mohly ovlivnit snížení frekvence těchto k antibiotikům odolných bakteriálních buněk v bakteriální populaci.

Klíčová slova: perzistence, antibiotika, (p)ppGpp, bet-hedging, biofilm

SUMMARY

E. Smělíková, O. Melter, J. Tkadlec, I. Lichá: The phenomenon of bacterial persistence to antibiotics

Bacterial persistence in clinical microbiology is a phenomenon where the bacterial subpopulation of any bacterial strain, without having been exposed to an antibiotic, is already persistent to it. In clinical bacterial strains, persistence is not tested at all and the role of this phenomenon in the treatment of bacterial infections has not yet been evaluated. Therefore, the aim of the article is to highlight the significance of this probably global phenomenon in the treatment of bacterial infections with antibiotics. Also described are the mechanisms of its origin and some manner that could potentially reduce the frequency of these antibiotic-resistant bacterial cells in the bacterial population.

Keywords: persistence, antibiotics, (p)ppGpp, bet-hedging, biofilm

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):73–81

PŮVODNÍ PRÁCE

Skladaný Ľ., Adamcová Selčanová S., Janičko M., Bečková Z., Helmová L., Vnenčáková J.: Akútna dekompenzácia pokročilého chronického ochorenia pečene a infekcia vírusom hepatitídy E ako spúšťača

 

SOUHRN

SÚHRN

Skladaný Ľ., Adamcová Selčanová S., Janičko M., Bečková Z., Helmová L., Vnenčáková J.: Akútna dekompenzácia pokročilého chronického ochorenia pečene a infekcia vírusom hepatitídy E ako spúšťača

Úvod: Infekcia vírusom hepatitidy E (HEV) je vnímaná ako príčina akútnej hepatitídy v endemických oblastiach. Okrem toho sa však môže prejavovať aj inak, napríklad ako spúšťač akútnej dekompenzácie (AD – Acute Decompensation) a akútneho zlyhania pečene v teréne jej chronickej choroby (ACLF – Acute on Chronic Liver Failure).

Cieľ: Zistiť podiel HEV infekcie ako možného spúšťača AD/ACLF u pacientov hospitalizovaných s dekompenzáciou pokročilého chronického ochorenia pečene (dACLD – Decompensated Advanced Chronic Liver Disease).

Metodika: Retrospektívna štúdia, analýza údajov od za sebou hospitalizovaných pacientov s dACLD na hepatologickom oddelení od augusta 2016 do októbra 2017. Vstupné kritériá: AD – definovaná ako interval medzi prvými prejavmi zhoršenia a prijatím ≤ 4 týždne, vyšetrenie protilátok anti-HEV ELISA v triedach IgG a IgM (HEV Ab ELISA, DRG Instruments GmbH, Germany). Vylučovacie kritériá: Chronická dekompenzácia cirhózy, nedostatok údajov. Sledované premenné: rod, vek, etiológia ACLD, MELD skóre (Model for End Stage Liver Disease), Child-Pugh skóre (CPS), anti-HEV IgG a IgM, stupeň ACLF, dĺžka hospitalizácie, mortalita: počas hospitalizácie, 30 dňová, 6 mesačná, 1 ročná a celková mortalita.

Výsledky: V intervale 15 mesiacov bolo do analýzy zaradených 91 pacientov s AD/ACLF so sérologickým vyšetrením HEV, s priemerným vekom 53,3 rokov, 56 % mužov. Zastúpenie etiológií: Alkoholová choroba pečene (ALD) 81 %, autoimunitné choroby 7 %, hepatitída C (HCV) 5 %, nealkoholová tuková choroba (NASH) 3 %, hepatitida B (HBV) 2 %, iné 2 %. Priemerná hodnota MELD skóre 22,5 boda (b), CPS 10,5 b. Infekcia HEV, ktorá bola definovaná pozitivitou anti HEV IgM, bola ako možný spúšťač zistená u 8 pa­cientov (9 %), o AD šlo u 6 pacientov (75 %), v jednom prípade o ACLF 1 (12,5 %) a v jednom prípade o ACLF 3 (12,5 %). Medzi pa­cientami infikovanými HEV a neinfikovanými sme signifikantné rozdiely nezaznamenali vo veku (p = 0,11), v pohlaví (p = 0,13), mediáne MELD (p = 0,42), v mediáne CPS (p = 0,57), dĺžke hospitalizácie (p = 0,56), v celkovom prežívaní (p = NS), nemocničnej mortalite (p = NS), 30 dňovej (p = NS), 6 mesačnej (p = NS), 1 ročnej (p = NS) a celkovej mortalite (p = NS).

Záver: Prevalencia infekcie HEV ako možného spúšťača AD bola neočakávane 9 %. Signifikantné rozdiely medzi HEV ne-/a infikovanými pacientami sme nezaznamenali.

Kľúčové slová: vírus hepatitídy E, dekompenzované pokročilé chronické pečeňové ochorenie (dACLD), akútna dekompenzácia (AD), akútne zlyhanie pečene v teréne jej chronickej choroby (ACLF), HEV indukovaná AD/ACLF

SUMMARY

Skladaný Ľ., Adamcová Selčanová S., Janičko M., Bečková Z., Helmová L., Vnenčáková J.: Acute decompensation (AD) of advanced chronic liver disease (ACLD) and hepatitis E virus (HEV) infection as the trigger

Introduction: HEV infection is perceived as the cause of acute hepatitis in endemic areas. In addition, it may also manifest as a possible trigger of AD or acute-on-chronic liver failure (ACLF).

Objectives: To determine the prevalence of HEV infection as a trigger of AD/ACLF in patients admitted for decompensated ACLD (dACLD).

Methods: A retrospective study; data analysis of consecutive patients with dACLD admitted to a liver unit. Study interval: August 2016 – October 2017. Inclusion criteria: AD, defined as the interval between the first manifestations of decompensation and admission ≤ 4 weeks; an anti-HEV ELISA antibody assay in the IgG and IgM classes (HEV Ab ELISA, DRG Instruments GmbH, Germany). Exclusion criteria: chronic decompensation of liver cirrhosis, insufficient data. Recorded variables: gender, age, etiology of ACLD, Model for End-Stage Liver Disease (MELD) score, Child-Turcotte-Pugh score (CTPS), anti-HEV IgG and IgM, ACLF 0-3, length of stay (LOS) in the hospital, mortality: in-hospital mortality (IHM), 30-day, 6-month, 1-year and overall mortality.

Results: Over the 15-month study interval, a total of 212 patients (pts) were admitted for dACLD, including 115 with AD (54 %). The final analysis comprised 91 pts with a mean age of 53.3 years (y); 56 % were men. Etiology: ALD 81 %, autoimmune diseases 7 %, HCV 5 %, non-alcoholic steatohepatitis 3 %, HBV 2 %, others 2 %. The mean MELD score and CTPS were 22.5 and 10.5 points (p), respectively. HEV infection as a possible trigger of AD was found in 9 % of pts (AD 75 %, ACLF 1–12.5 %, ACLF 3–12.5 %). Between HEV-positive and HEV-negative patients, there were no significant differences in age (p = 0.11), gender (p = 0.13), median MELD score (p = 0.42), median CTPS (p = 0.57), LOS (p = 0.56), overall survival (p = NS), IHM (p = NS), 30-day (p = NS), 6-month (p = NS), 1-year (p = NS) and overall mortality (p = NS).

Conclusion: The prevalence of HEV infection as a trigger of AD was 9 %. There were no significant differences in recorded variables, including mortality, between HEV-negative and HEV-positive patients.

Keywords: HEV (hepatitis E virus), dACLD (decompensated advanced chronic liver disease), AD (acute decompensation), ACLF (acute-on-chronic liver failure), HEV-related AD/ACLF

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):82–87

DOPORUČENÝ POSTUP

L. Krbková, K. Kybicová, D. Pícha, H. Roháčová, D. Smíšková: Doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy

5

SOUHRN

SOUHRN

L. Krbková, K. Kybicová, D. Pícha, H. Roháčová, D. Smíšková: Doporučený postup diagnostiky a léčby lymeské borreliózy

Cílem doporučeného postupu je upozornit na klinické projevy infekce, shrnout diagnostický algoritmus a doporučit správnou antibio­tickou léčbu na základě „evidence-based medicine“. Doporučení se shoduje s diagnostickými a terapeutickými postupy většiny evropských států a americké infektologické společnosti (IDSA). Postup shrnuje nejnovější informace o epidemiologii, etiologii, patogenezi, kožním, nervovém a kloubním postižení lymeské borreliózy, správné diagnostice a prevenci. Poskytuje také částečné informace o post­borreliózovém syndromu. Tabulka s dávkováním a délkou antimikrobiální léčby doporučuje jednotlivá antibiotika pro perorální i intravenózní léčbu. Text zmiňuje také diagnostické postupy, které by se neměly užívat, nebo jejichž výsledky by měly být hodnoceny opatrně. Doporučení nemůže zahrnout všechny individuální odchylky mezi pacienty, dává lékařům návod pro typické a časté klinické situace.

Klíčová slova: Borrelia burgdorferi sensu lato, erythema migrans, neuroborrelióza, lymeská artritida, lymeská karditida

SUMMARY

L. Krbková, K. Kybicová, D. Pícha, H. Roháčová, D. Smíšková: Guideline for the diagnosis and treatment of Lyme borreliosis

The national guideline aims to highlight the latest knowledge about clinical manifestations of the infection, to summarize the diagnostic algorithm and to recommend the appropriate antibiotic therapy with respect to evidence-based medicine. The recommenda­tions are consistent with most European guidelines as well as those published by the IDSA. The guideline provides the most recent information on the epidemiology, etiology and pathogenesis of Lyme borreliosis, dermatological, neurological and musculoskeletal involvement, the appropriate diagnostic procedure and prevention. Some information is also provided about post-treatment Lyme disease syndrome. Recommended oral and intravenous antimicrobials are listed in a table showing the doses and duration of therapy. The guideline also mentions diagnostic methods to be avoided or whose results should be interpreted with caution. Although the gui­deline cannot account for all individual variations among patients, it may provide instructions to physicians in typical and frequent clinical situations.

Keywords: Borrelia burgdorferi sensu lato, erythema migrans, neuroborreliosis, Lyme arthritis, Lyme carditis

Klin mikrobiol inf lék 2018;24(3):88–99

KMIL 04/18 OBSAH

BRZY VYJDE

Připravujeme

Redakční rada

Šéfredaktor
Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., Ústav mikrobiologie FN a LF UP v Olomouci

Zástupci šéfredaktora
Doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D., Klinika infekčních nemocí, FN a LF UK a FN Hradec Králové
Doc. MVDr. Jan Bardoň, Ph.D., MBA, Státní veterinární ústav, Olomouc

Redakční rada
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc., Infekční klinika 3. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., Centrum očkování a cestovní medicíny, Hradec Králové
Doc. RNDr. Vladimír Buchta, CSc., Ústav klinické mikrobiologie LF UK a FN Hradec Králové
Doc. MUDr. Pavel Čermák, CSc., Odd. klinické mikrobiologie, Thomayerova nemocnice, Praha
MUDr. Pavel Dlouhý, Infekční oddělení a AIDS centrum, Krajská zdravotní, a. s., Ústí nad Labem
Doc. MUDr. Petr Hamal, Ph.D., Ústav mikrobiologie FN a LF UP v Olomouci
Prof. MUDr. Petr Husa, CSc., Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno
Doc. RNDr. Dittmar Chmelař, Ph.D., NRL pro anaerobní bakterie, LF Ostravské Univerzity
Doc. RNDr. Jarmila Jelínková, CSc., Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha
Prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc., Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF UK v Praze
Prof. MUDr. Daniela Kotulová, PhD., Mikrobiologický ústav LF Univerzity Komenského, Bratislava
MUDr. Pavla Křížová, CSc., Státní zdravotní ústav, Praha
MUDr. Roman Kula, CSc., Anesteziologicko-resuscitační klinika, FN Ostrava
MUDr. Otakar Nyč, Ph.D., Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK Praha a FN Motol
Doc. MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc., Infekční klinika 1. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha
Doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc., Infekční klinika, FN Ostrava
MUDr. Josef Scharfen, CSc., Odd. lékařské mikrobiologie a imunologie, Oblastní nemocnice Trutnov
Prof. MUDr. Ivan Schréter, CSc. Klinika pre infekčné choroby, LF UP JŠ, Košice
Doc. MUDr. Anna Součková, Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK Praha
Doc. MUDr. Marie Staňková, CSc., Infekční klinika 1. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha
Doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., Ústav farmakologie, FN a LF UP v Olomouci
Prof. MUDr. Miroslav Votava, CSc., Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně
MUDr. Eva Žampachová, Centrální laboratoře, laboratoř virologie, Nemocnice České Budějovice, a.s.

Redakce:
Mgr. Sabina Janovicová, DiS.

Vydavatel:
TRIOS, s. r.o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Název: Klinická mikrobiologie a infekční lékařství

Podtitul: KLINIKA – VÝZKUM – INFORMACE – PŮVODNÍ PRÁCE – PŘEHLEDY – KAZUISTIKY

Anglický název: Clinical Microbiology and Infectious Diseases
Oficiální zkratka: Klin Mikrobiol Infekc Lek, pro české časopisy Klin mikrobiol inf lék
ISSN 1211-264X
Internetová adresa: https://www.trios.cz/ostatni/odborne-casopisy/kmil/
Rok založení: 17. 10. 1995, 24. ročník
Periodicita: 4x ročně
Průměrný stránkový rozsah: 40 stran
Prodejní cena: 140,- Kč

Profil časopisu: Klinická mikrobiologie a infekční lékařství je periodikum, zabývající se klinickou a laboratorní problematikou infekcí v celé šíři, nejen ve vlastních, ale i hraničních lékařských, výjimečně i nelékařských oborech. Přednost se dává informacím s praktickým výstupem. Všechny příspěvky kromě zpráv a dopisů redakci procházejí nezávislou recenzí (peer-reviewed journal). Vychází 4x ročně.

Garantující odborné společnosti: Společnost infekčního lékařství, Společnost pro lékařskou mikrobiologii a Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Zařazení do bibliografických databází: Časopis je indexován a excerptován v databázích Medline/Index Medicus, Embase/Excerpta Medica Database a Scopus

 

Vydavatel:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

 

Adresa redakce:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00
Mobil: +420 602 566 329
E-mail: redakce@trios.cz

Sazba:
SILVA, s. r. o.
Táborská 31
Praha 4
147 00

Historie KMIL

Stručný přehled historie časopisu:

  • Listopad 1995: Vychází 1. číslo časopisu, šéfredaktorem je prim. MUDr. Josef Scharfen jr., CSc. a odborným garantem je Společnost lékařské mikrobiologie (SLM) ČLS JEP.
  • 1997: Odchází skupina kolem prim. Scharfena, aby založila nový časopis Remedia – Klinická mikrobiologie. Vedení redakce časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství se ujímá MUDr. Jiří Beneš, CSc., současně nad časopisem přebírá záštitu Společnost infekčního lékařství (SIL) ČLS JEP.
  • 2001: Počínaje číslem 1 je časopis zařazen mezi excerptovaná periodika v mezinárodní databázi EMBASE (Excerpta Medica).
  • 2001: Od čísla 6 se časopis slučuje s časopisem Remedia – Klinická mikrobiologie, redakční rada je rozšířena o (zpět) příchozí členy. Odbornou garanci přebírají tři odborné společnosti – Společnost infekčního lékařství (SIL), Společnost pro lékařskou mikrobiologii (SLM) a Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii (SEM) ČLS JEP.
  • 2002: Počínaje číslem 5 se ujímá vedení redakce Prof. MUDr. Václav Vacek, DrSc.
  • 2004: Výběrová komise Národní lékařské knihovny USA vyhověla po vyhodnocení minulých ročníků žádosti o indexování v MEDLINE (Index Medicus), od čísla 1 jsou anglické souhrny na stránkách MEDLINE.
  • 2004: Po úmrtí Prof. Vacka (23. 9. 2004) se počínaje číslem 5 stává šéfredaktorkou Doc. MUDr. Anna Součková, CSc., jejím zástupcem MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc.
  • 2008: Počínaje číslem 5 se ujímá vedení redakce Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
Ročník 24, rok 2018
(obsahuje souhrny článků)
Ročník 23, rok 2017
(obsahuje souhrny článků)
Ročník 22, rok 2016
(obsahuje celá čísla)
Ročník 21, rok 2015
(připravujeme)
Ročník 20, rok 2014
(připravujeme)
 

  • Číslo 1
  • Číslo 2
  • Číslo 3
  • Číslo 4

  • Číslo 1
  • Číslo 2
  • Číslo 3
  • Číslo 4
Pokyny autorům

Profil časopisu

     Klinická mikrobiologie a infekční lékařství je časopis, zabývající se klinickou a laboratorní problematikou infekcí v celé šíři, nejen z pohledu mikrobiologie, infektologie a epidemiologie, ale i z pohledu hraničních lékařských, výjimečně i nelékařských oborů. Přednost se dává informacím s praktickým výstupem.

Pokyny autorům

Inzerce v časopisu KMIL

K uveřejnění inzerátu v časopise KMIL se prosím obraťte přímo na redakci vydavatelství TRIOS, spol. s r. o.

Adresa:
Mgr. Sabina Janovicová, DiS.
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Telefon: +420 267 912 030
Mobil: +420 605 159 450
E-mail: redakce@trios.cz

Předplatné

Časopis vychází 4x ročně, roční předplatné činí 560,- Kč.
Pro sjednání předplatného se prosím obraťte přímo na redakci vydavatelství TRIOS, spol. s r. o.

Mgr. Sabina Janovicová

Adresa:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Telefon: +420 267 912 030
Mobil: +420 602 566 329
E-mail: redakce@trios.cz

Nákup jednoho výtisku

Časopis vychází 4x ročně, roční předplatné činí 560,- Kč, číslo koupené samostatně stojí 140,- Kč (+ poštovné).
Máte-li zájem o koupi jednotlivého čísla, obraťte se telefonicky nebo e-mailem na redakci vydavatelství TRIOS, spol. s r. o.

Mgr. Sabina Janovicová, DiS.

Adresa:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Telefon: +420 267 912 030
Mobil: +420 605 159 450
E-mail: redakce@trios.cz

Chcete se nás na něco zeptat?

Kontaktujte prosím naší redaktorku.