Podpora oboru mikrobiologie v ČR

Časopis KMIL

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství
KaMIL

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství

KLINIKA – VÝZKUM – INFORMACE – PŮVODNÍ PRÁCE – PŘEHLEDY – KAZUISTIKY

Interdisciplinární časopis pro klinickou a laboratorní medicínu, vydávaný pod záštitou Společnosti infekčního lékařství, Společnosti pro lékařskou mikrobiologii a Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Časopis je indexován a excerptován v databázích Medline/Index Medicus, Embase/Excerpta Medica Database a Scopus

KMIL 04-17 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

náš časopis se vám dostává do rukou v prvních týdnech roku 2018, a proto bych vám chtěl za celý redakční kolektiv popřát hodně zdraví, štěstí, pracovních i osobních úspěchů v novém roce. Doufám, že i v tomto roce nám nadále zachováte přízeň a budete nacházet v KMILu články, které se vám zalíbí, a najdete v nich poučení a inspiraci.

Z řady úspěšných odborných akcí (Třeboň, semináře v Lékařském domě a další), které se konaly v roce 2017, bych si dovolil připomenout společný kongres mikrobiologů a infektologů KMINE, který proběhl na podzim 2017 v Praze. Tým pod vedením MUDr. Pavly Křížové, CSc. připravil velmi kvalitní odborný a společenský program. Celá tato již tradiční akce potvrzuje, jak oba obory mají k sobě blízko, řeší společná témata, a jak je velmi důležité otevírat prostor proto, aby i mladí kolegové navazovali neformální přátelské vztahy.

První původní mikrobiologická práce potvrzuje dobrou aktivitu ceftozolan/tazobaktamu vůči gramnegativním bakteriím včetně Pseudomonas aeruginosa, které vyvolávají nitrobřišní a komplikované infekce močového traktu, v podmínkách ČR.

Další původní práce brněnských autorů popisuje první zkušenosti s kombinací elbasvir/grazoprevir v léčbě chronické hepatitidy C v České republice. Jedná se o velmi účinný a bezpečný lék, jehož uplatnění je především u subtypu 1b a jehož použití je možné u pacientů s renální insufuciencí všech stupňů.

V kazuistice hradeckých autorů se popisuje zajímavý případ pacienta se současnou diagnózou malárie a rickettsiózy po návratu z Jihoafrické republiky. Upozorňuje na to, že s problematikou importovaných nákaz se setkáváme stále častěji a je potřeba jí věnovat dostatečnou pozornost.

Posledním velmi důležitým příspěvkem je Doporučený postup diagnostiky a léčby infekce virem hepatitidy B, ve kterém jsou aktualizovány nejnovější poznatky z této oblasti. Základem pro sepsání tohoto „Doporučení“ jsou závěry Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2017.

Přeji vám, aby se vám články v tomto čísle líbily.

Doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D.

zástupce šéfredaktora

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):131

PŮVODNÍ PRÁCE

Žemličková H., Jakubů V., Fridrichová M.: Antimikrobiální aktivita ceftolozan/tazobaktamu vůči Enterobacteriaceae a Pseudomonas aeruginosa v České republice v roce 2016

SOUHRN

Žemličková H., Jakubů V., Fridrichová M.: Antimikrobiální aktivita ceftolozan/tazobaktamu vůči Enterobacteriaceae a Pseudomonas aeruginosa v České republice v roce 2016

Cíl práce: Ceftolozan/tazobaktam je antibiotikum s aktivitou vůči gramnegativním bakteriím (včetně Pseudomonas aeruginosa). Cílem práce bylo zjištění účinnosti nového antibiotika v České republice.

Materiál a metody: Účinnost tohoto antibiotika byla sledována v 16 laboratořích České republiky u 822 izolátů enterobakterií (zahrnujících i producenty AmpC a ESBL) a P. aeruginosa vyvolávajících komplikované nitrobřišní infekce nebo komplikované infekce močového traktu. Hodnoty minimální inhibiční koncentrace (MIC) byly stanoveny pomocí E-testu.

Výsledky: S výjimkou Citrobacter freundii a Enterobacter cloacae vykazoval ceftolozan/tazobaktam velmi dobrou účinnost vůči enterobakteriím, žádný kmen P. aeruginosa nebyl k antibiotiku rezistentní.

Závěr: Tyto výsledky potvrzují dobrou aktivitu ceftolozan/tazobaktamu in vitro vůči enterobakteriím (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, Proteus mirabilis) a P. aeruginosa v České republice.

Klíčová slova: ceftolozan/tazobaktam, enterobakterie, Pseudomonas aeruginosa, rezistence

SUMMARY

Žemličková H., Jakubů V., Fridrichová M.: Antimicrobial activity of ceftolozane/tazobactam against Enterobacteriaceae and Pseudomonas aeruginosa in the Czech Republic in 2016

Objective: Ceftolozane/tazobactam is an antibiotic effective against Gram-negative bacteria (including Pseudomonas aeruginosa). The study aimed at determining the effectiveness of the novel antibiotic in the Czech Republic.

Material and methods: The effectiveness of the antibiotic was studied in 16 Czech laboratories in 822 Enterobacteriaceae isolates (in­cluding AmpC and ESBL producers) and P. aeruginosa causing complicated intra-abdominal or urinary tract infections. Minimum inhibitory concentrations were determined using the Etest.

With the exception of Citrobacter freundii and Enterobacter cloacae, ceftozolane/tazobactam proved to be very effective against Enterobacteriaceae; no P. aeruginosa strain was resistant to the antibiotic.

Conclusion: The results confirmed good activity of ceftozolane/tazobactam in vitro against Enterobacteriaceae (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, Proteus mirabilis) and P. aeruginosa in the Czech Republic.

Keywords: ceftozolane/tazobactam, Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa, resistance

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):132–135

PŮVODNÍ PRÁCE

Husa P., Husová L.: První zkušenosti s fixní kombinací elbasvir/grazoprevirv reálné praxi v České republice

SOUHRN

Husa P., Husová L.: První zkušenosti s fixní kombinací elbasvir/grazoprevirv reálné praxi v České republice

Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. V léku Zepatier je obsažena nová vysoce účinná fixní kombinace inhibitoru NS5A druhé vlny 1. generace elbasviru (50 mg) a proteázového inhibitoru 2. generace grazopreviru (100 mg). Tato kombinace je určena pro léčbu pacientů chronicky infikovaných HCV, genotypy 1 nebo 4. V období červen–srpen 2017 byla léčba zahájena u 22 pacientů s chronickou virovou hepatitidou C – 17 pacientů bylo léčeno na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno a 5 pacientů v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Všichni byli infikováni subtypem 1b HCV. Délka léčby lékem Zepatier byla ve všech případech 12 týdnů v monoterapii, tedy bez současného podání ribavirinu. K dispozici jsou zatím předběžné výsledky léčby. Všech 22 pacientů dosáhlo virologické odpovědi v době ukončení léčby. U 16 pacientů bylo již možné hodnotit virologickou odpověď 12 týdnů po skončení léčby, setrvalá virologická odpověď (SVR12) byla zaznamenána u všech těchto pacientů. Nejčastějšími stesky byly únava (3 pacienti, 14 %) a bolest hlavy (2,9 %). Tyto potíže nebyly výrazné a neinterferovaly s normálními denními aktivitami léčených osob.

Klíčová slova: chronická hepatitida C, elbasvir/grazoprevir, reálná praxe

SUMMARY

Husa P., Husová L.: First experience with elbasvir/grazoprevir fixed-dose combination in real-life practice in the Czech Republic

Hepatitis C virus infection (HCV) is one of the leading causes of chronic liver disease worldwide. The new fixed-dose combination

of the highly potent second wave first generation NS5A inhibitor elbasvir (50 mg) and the second generation protease inhibitor grazoprevir (100 mg) is contained in the drug Zepatier. This combination is indicated for the treatment of patients chronically infected with HCV genotypes 1 or 4. Between June and August 2017, the treatment was initiated in 22 patients with chronic viral hepatitis C, with 17 patients being treated in the Department of Infectious Diseases University Hospital Brno and five patients in the Center of Cardiovascular and Transplant Surgery in Brno. All patients were infected with HCV subtype 1b. In all cases, the duration of Zepatier monotherapy (without simultaneous ribavirin administration) was 12 weeks. At the moment, only preliminary results are avai­lable. All 22 patients achieved end-of-treatment virologic response. In nine patients, it was already possible to evaluate the virologic response at four weeks after the end of treatment, with sustained virological response (SVR12) was observed in all these patients. The most common complaints were fatigue (3 patients, 14 %) and headache (2.9 %). These problems were not serious and did not interfere with normal daily activities of treated persons.

Keywords: chronic hepatitis C, elbasvir/grazoprevir, real-life practice

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):137–141

KAZUISTIKA

Pellantová V., Kosina P., Prášil P., Zelená H., Čermáková Z., Plíšek S.: Současně probíhající malárie a rickettsióza u pacienta po návratu z Jihoafrické republiky

SOUHRN

Pellantová V., Kosina P., Prášil P., Zelená H., Čermáková Z., Plíšek S.: Současně probíhající malárie a rickettsióza u pacienta po návratu z Jihoafrické republiky

Autoři předkládají kazuistiku šedesátiletého pacienta s diagnózou malárie a rickettsiózy, u kterého stanovení konečné diagnózy a nastavení správné léčby nebylo zcela jednoznačné. Upozorňují na praktické obtíže diagnostiky a terapie chorob u cestovatelů s konkrétním zaměřením na problematiku Jihoafrické republiky. Stručně se věnují problematice malárie, rickettsiózy a Q horečky, shrnují možnosti diagnostiky a léčby.

Klíčová slova: horečka, malárie, rickettsióza, Q horečka, léčba

SUMMARY

Pellantová V., Kosina P., Prášil P., Zelená H., Čermáková Z., Plíšek S.: Concurrent malaria and rickettsiosis in a patient returning from the Republic of South Africa

Definitive diagnosis and therapy proved challenging in the case of a 60-year-old male with malaria and rickettsiosis. Returning travellers who are unwell can present practical difficulties in diagnosis and treatment and the focus here is on conditions relevant to the Republic of South Africa. Malaria, rickettsiosis and Q fever are discussed.

Keywords: fever, malaria, rickettsiosis, Q fever, treatment

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):142–147

DOPORUČENÝ POSTUP

Husa P., Šperl J., Urbánek P., Fraňková S., Plíšek S., Kümpel P., Rožnovský L.: Diagnosis and therapy of hepatitis B virus infection: Czech national guidelines.

SOUHRN

Husa P., Šperl J., Urbánek P., Fraňková S., Plíšek S., Kümpel P., Rožnovský L.: Doporučený postup diagnostiky a léčby infekce virem hepatitidy B

Nová doporučení odrážejí nárůst poznatků, které byly publikovány od vydání předchozího českého doporučeného postupu v září 2014. Základem pro napsání tohoto doporučeného postupu byla doporučení Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2017.

Podle kvalifikovaných odhadů je celosvětově chronicky infikováno virem hepatitidy B (HBV) 240 milionů lidí. Česká republika patří mezi státy s nízkou prevalencí infekce HBV. Podle posledních sérologických přehledů z roku 2001 bylo 0,56 % našich občanů chronicky infikováno HBV. V roce 2013 byla provedena obdobná studie jen ve dvou krajích České republiky a zjištěná prevalence byla jen 0,064 %. Infekce HBV může vyvolat závažná, život ohrožující poškození jater – fulminantní hepatitidu, jaterní cirhózu a hepatocelulární karcinom (HCC).

Hlavním cílem léčby je prodloužit délku života a zlepšit jeho kvalitu zabráněním progrese chronické hepatitidy do jaterní cirhózy, dekompenzace cirhózy a vzniku HCC. Předpokladem dosažení tohoto cíle je trvalá suprese replikace HBV. Dalšími cíli léčby jsou prevence vertikálního přenosu infekce z matky na novorozence, zábrana reaktivace infekce HBV a léčba extrahepatálních manifestací HBV.

Obecně jsou možné 2 strategie léčby chronické hepatitidy B – léčba nukleosidovými nebo nukleotidovými analogy (NA) nebo pegylovaným interferonem alfa. V současnosti je naprostá většina pacientů v České republice a v celé Evropě léčena NA. V Evropské unii je v současnosti schválena léčba následujícími NA: lamivudinem, adefovir dipivoxilem, entecavirem (ETV), telbivudinem (TBV), tenofovir disoproxil fumarátem (TDF) a tenofovir alafenamidem (TAF). TAF a TBV nejsou v České republice komerčně dostupné. Hlavní výhodou léčby vysoce účinnými NA s vysokou genetickou bariérou pro vznik rezistence (ETV, TDF, TAF) je predikovatelně vysoká a dlouhodobá antivirová účinnost vedoucí k dosažení nedetekovatelné HBV DNA v séru u naprosté většiny adherentních pacientů a příznivý bezpečnostní profil těchto léků. Těmito NA může být léčen každý pacient s chronickou hepatitidou B a představují jedinou možnost léčby u pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou, po transplantaci jater, s extrahepatálními manifestacemi infekce HBV, závažnou akutní hepatitidou B nebo exacerbací chronické hepatitidy B.

Klíčová slova: chronická hepatitida B, entecavir (ETV), tenofovir disoproxil fumarát (TDF), tenofovir alafenamid (TAF), pegylovaný interferon alfa

SUMMARY

Husa P., Šperl J., Urbánek P., Fraňková S., Plíšek S., Kümpel P., Rožnovský L.: Diagnosis and therapy of hepatitis B virus infection: Czech national guidelines.

The new recommendations reflect the increase in knowledge that has been reported since the release of previous Czech guidelines in September 2014. The basis for these guidelines were the European Association for the Study of the Liver guidelines from April 2017.

According to qualified estimates, there are 240 million people with chronic hepatitis B (HBV) infection worldwide. The Czech Republic is among the countries with a low prevalence of HBV infection. According to the latest seroprevalence study, 0.56 % of the Czech citizens were chronically infected with HBV in 2001. A similar study conducted in only two regions of the Czech Republic in 2013 showed a prevalence of only 0.064 %. HBV infection can lead to serious life-threatening liver damage – fulminant hepatitis, liver cirrhosis and hepatocellular carcinoma (HCC).

The main goals of treatment are to prolong the length of life and improve its quality by preventing the progression of chronic hepatitis to cirrhosis, cirrhosis decompensation and development of HCC. The goals may be achieved if HBV replication is suppressed in a sustained manner. Additional goals are prevention of vertical transmission from mother to newborn, inhibition of HBV reactivation and therapy of HBV-related extrahepatic manifestations.

Generally, there are two different strategies of chronic hepatitis B therapy available – treatment with nucleoside or nucleotide inhibitors (NIs) or with pegylated interferon alfa. Currently, the vast majority of Czech and European patients are treated with NIs. The NIs that have been approved for HBV treatment in the European Union include lamivudine, adefovir dipivoxil, entecavir (ETV), telbivudin (TBV), tenofovir disoproxil fumarate (TDF) and tenofovir alafenamide (TAF). TAF and TBV have not yet been marketed in the Czech Republic. The main advantages of treatment with potent NIs with a high barrier to resistance (ETV, TDF, TAF) are their predictable high long-term antiviral efficacy leading to undetectable HBV DNA levels in the vast majority of compliant patients as well as their favorable safety profiles. These drugs can be used in any HBV infected patient and represent the only treatment option for patients with decompensated liver cirrhosis, liver transplants, extrahepatic HBV-related manifestations, severe acute hepatitis B or chronic HBV reactivation.

Keywords: chronic hepatitis B, entecavir (ETV), tenofovir disoproxil fumarate (TDF), tenofovir alafenamide (TAF), pegylated interferon alfa

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):148–164

KMIL 03-17 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

po letním prázdninovém shonu nám delší podzimní večery umožnují strávit chvíle odpočinku v klidném domácím prostředí, v němž mohou být našimi průvodci zajímavé knihy a časopisy. Doufám, že se Vaším příjemným společníkem stane třetí letošní číslo našeho společného časopisu „Klinická mikrobiologie a infekční lékařství“, které přináší pestrou paletu článků, informací a inspirací pro vlastní práci.

Přehledná práce olomouckých autorů, jež je přínosná pro běžnou praxi, se věnuje racionální diagnostice a léčbě mykotických infekcí u pacientů bez neutropenie. Autoři upozorňují na postupnou změnu spektra kandidových infekcí v souvislosti s častým profylaktickým užíváním flukona­zolu. Rozebírají diagnostické možnosti kandidových, aspergilových a vzácnějších mykotických infekcí, zdůrazňují větší význam přímého průkazu houby z primárně sterilního místa a upozorňují na menší přínos pozitivity mykotických antigenů v séru. Současně uvádějí možnosti profylaktické, preemptivní, empirické a cílené terapie včetně deeskalace s použitím triazolů, echinokandinů a polyenů, výhody jednotlivých přípravků, ale i úskalí a nežádoucí účinky léčby.

Původní práce ostravských autorů zmiňuje krátkou historii protivirové léčby pacientů s chronickou hepatitidou C pomocí přímo působících antivirotik a současně uvádí vlastní zkušenosti s léčbou necelé stovky pacientů na uvedeném pracovišti.

Za stěžejní článek současného čísla KMIL je možno považovat rozsáhlý a pečlivě vypracovaný „Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu toxoplazmózy“, který připravil kolektiv pražských a hradeckých autorů. Úvodní obecnou informaci vhodně doplňují samostatné kapitoly věnované toxoplazmóze gravidních žen, dětí, imunokompromitovaných pacientů a oční formě toxoplazmózy. Pro běžnou praxi srozumitelně napsané kapitoly obsahují přehled standardní, ale i méně často užívané diagnostiky a rovněž praktický přehled léčby u jednotlivých skupin pacientů, včetně její dostupnosti a nežádoucích účinků.

Kazuistika ostravských autorů popisuje závažný fatální průběh neuroinfekce způsobené enterovirem u pacienta ve středním věku, což určitým způsobem poopravuje dlouhodobě tradovaný názor o benigním průběhu enterovirových neuroinfekcí v našem regionu.

Hradečtí autoři se vracejí k úspěšnému „XXI. slovensko-českému kongresu o infekčných chorobách“, který se konal v Bratislavě v červnu letošního roku. Zejména zásluhou doc. Plíška nadále trvá nadstandardní spolupráce českých a slovenských infektologů, což potvrdila i relativně velká účast českých lékařů a zdravotních sester na uvedené konferenci. Je určitě žádoucí, aby i v dalších letech pokračovala úzká spolupráce odborníků obou zemí a aby i další společné kongresy byly stejně úspěšné.

Přeji Vám příjemné zážitky při čtení současného čísla KMIL a chci Vás znovu povzbudit, abyste i Vy aktivně přispívali do našeho společného časopisu, což přispěje k dalšímu poučení a k prospěchu nás všech.

Doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc.

člen redakční rady

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):87

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Uvízl R., Hamal P., Doubravská L., Kolář M.: Invazivní mykotické infekce u non-neutropenických dospělých: možnosti diagnostiky a terapie z pohledu klinika

SOUHRN

Uvízl R., Hamal P., Doubravská L., Kolář M.: Invazivní mykotické infekce u non-neutropenických dospělých: možnosti diagnostiky a terapie z pohledu klinika

Cílem práce je přinést klinický pohled na epidemiologii invazivních mykotických infekcí (IFI), možnosti identifikace jejích původců a zásady antimykotické léčby. I když IFI postihuje především imunokompromitované, nejčastěji hematoonkologické nemocné, její výskyt není ojedinělý ani v populaci non-neutropenických pacientů. Zavedení flukonazolu do profylaxe, preemptivní a časné empirické léčby sice vedlo k zastavení nárůstu, či dokonce k poklesu incidence IFI vyvolaných Candida albicans, avšak zároveň došlo k nárůstu infekcí vyvolaných non-albicans kandidami s vyšší incidencí rezistence k azolovým antimykotikům. Významnou součástí rozhodovacího procesu v případech preemptivní a empirické léčby je vyhodnocení rizika IFI pomocí skórovacích schémat na základě přítomnosti rizikových faktorů jejího vzniku. Diagnostika IFI spočívá ve spolupráci laboratorních pracovníků s kliniky a vychází z klinického stavu a mikrobiologického vyšetření. Možnosti léčby IFI spočívají v užití tří skupin antimykotik – polyenů, triazolů a echinokandinů. Narůstajícím klinickým problémem je však získaná rezistence kvasinek a vláknitých hub vůči působení moderních antimykotik. Po určení etiologického agens je třeba upravit iniciální empirickou antimykotickou léčbu, v případě potřeby s využitím stanovení citlivosti in vitro a v terapii IFI postupovat dle platných doporučení Evropské společnosti pro klinickou mikrobiologii a infekční lékařství. Problémem aktivního přístupu k léčbě IFI zůstává stále poměrně vysoká cena moderních antimykotik. Východisko představuje časná deeskalace po určení původce.

Klíčová slova: invazivní mykotické infekce, antimykotika, léčba

SUMMARY

Uvízl R., Hamal P., Doubravská L., Kolář M.: Invasive fungal infections in non-neutropenic adults: diagnostic and therapeutic options from a clinician’s perspective

The aim is to provide a clinical view of the epidemiology of invasive fungal infections (IFIs), options for identifying the agents that cause them and principles of antifungal therapy. Although IFIs mainly affect immunocompromised patients, in particular those with hematological malignancies, they are not rare in the population of non-neutropenic patients. The introduction of fluconazole into pro­phylaxis, preemptive and early empirical therapy stopped the increase in or even decreased the incidence of IFIs caused by Candida albicans. At the same time, however, there was an increase in non-albicans Candida infections more resistant to azole antifungals. An important component of decision making in cases of preemptive and empirical therapy is IFI risk assessment using scores based on the presence of risk factors for their development. The diagnosis of IFI relies on collaboration between laboratory workers and ­clinicians and is based on the clinical condition and microbiological tests. IFI may potentially be treated with three groups of antifungals – polyenes, triazoles and echinocandins. However, a growing clinical problem is acquired resistance of yeasts and filamentous fungi to the effects of modern antifungals. After identification of the etiological agent, the initial empirical antifungal therapy must be adjusted. If needed, in vitro susceptibility testing should be used and IFI therapy should follow current recommendations of the European Society of Clinical Microbiology and Infectious Diseases. The drawback of the active approach to IFI therapy continues to be the relatively high price of modern antifungals. This may be solved by early de-escalation soon after the causal agent is identified.

Keywords: Invasive fungal infection, antifungal agents, therapy

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):88–94

PŮVODNÍ PRÁCE

Rožnovský L., Orságová I., Petroušová L., Kabieszová L., Konečná M., Mrázek J., Kloudová A.: Přímo působící antivirotika v léčbě chronické hepatitidy C u pacientů v Ostravě

SOUHRN

Rožnovský L., Orságová I., Petroušová L., Kabieszová L., Konečná M., Mrázek J., Kloudová A.: Přímo působící antivirotika v léčbě chronické hepatitidy C u pacientů v Ostravě

Cíl práce: Na infekční klinice v Ostravě byla u pacientů s chronickou hepatitidou C zahájena léčba přímo působícími antivirotiky v roce 2012. Uvedeny vlastní zkušenosti s dostupností a účinností léčby u 89 pacientů, z nichž 8 bylo léčeno dvakrát pro neúspěch první léčby.

Materiál a metodika: Soubor zahrnoval 40 žen a 49 mužů ve věku 22–80 let, genotyp 1 mělo 86 pacientů. Trojkombinace s pegylovaným interferonem a ribavirinem byla použita u 46 pacientů, boceprevir byl podán 25 pacientům, telaprevir a simeprevir shodně 10 pacientům a sofosbuvir 1 pacientovi. Léčba bez interferonu (ev. s ribavirinem) byla aplikována 51 pacientům, z nich 24 obdrželo sofosbuvir a ledipasvir, 21 pacientů dasabuvir, ombitasvir, paritaprevir/ritonavir (3D režim), 5 nemocných elbasvir a grazoprevir a poslední pacient sofosbuvir a velpatasvir. Hodnocena byla setrvalá virologická odpověď (SVR) za 24 týdnů po trojkombinační léčbě, za 12 týdnů po léčbě bez interferonu a nežádoucí účinky léčby.

Výsledky: SVR24 byla prokázána po léčbě boceprevirem u 14 z 25 pacientů (56 %), po léčbě telaprevirem u všech 10 pacientů, po léčbě simeprevirem u 9 z 10 pacientů, po léčbě sofosbuvirem u 1 pacienta. Hodnocení režimů bez interferonu bylo neúplné, SVR12 po léčbě sofosbuvirem s ledipasvirem byla zjištěna u 17 z 19 pacientů (89 %), po léčbě 3D režimem u 16 ze 17 pacientů (94 %) a po léčbě elbasvirem s grazoprevirem u 1 pacienta. Tolerance trojkombinační léčby s interferonem byla u mnoha pacientů obtížná, režimy bez interferonu byly snášeny lépe, nežádoucí účinky byly většinou svázány s podáním ribavirinu.

Závěr: Léčba přímo působícími antivirotiky zvýšila účinnost léčby, režimy bez interferonu byly lépe tolerovány, značně rozšířily spektrum léčených pacientů, což prohloubilo problém s nedostatkem financí na uvedenou léčbu.

Klíčová slova: hepatitida C, léčba, antivirotika

SUMMARY

Rožnovský L., Orságová I., Petroušová L., Kabieszová L., Konečná M., Mrázek J., Kloudová A.: Direct-acting antivirals in the treatment of chronic hepatitis C in patients in Ostrava

Background: Treatment of patients with chronic hepatitis C with direct-acting antivirals was introduced at a department of infectious diseases in Ostrava in 2012. Reported are experiences with the availability and effectiveness of the therapy in 89 patients of whom eight were treated twice for the failure of the first therapy.

Material and Methods: The sample included 40 females and 49 males aged 22–80 years; most prevalent was genotype 1 (86 patients). Triple therapy with pegylated interferon and ribavirin was used in 46 patients; boceprevir was given to 25 patients, telaprevir and ­simeprevir to 10 patients and sofosbuvir to one patient. An interferon-free regimen (or with ribavirin) was used in 51 patients, of whom 24 received sofosbuvir and ledipasvir, 21 received dasabuvir, ombitasvir and paritaprevir/ritonavir (3D regimen), five were given ­elbasvir and grazoprevir and one patient received sofosbuvir and velpatasvir. A sustained viral response (SVR) at 24 weeks after triple therapy, 12 weeks after the interferon-free regimen and adverse events were evaluated.

Results: SVR24 was detected in 14 out of 25 patients (56 %) after treatment with boceprevir, all 10 patients treated with telaprevir, 9 out of 10 patients receiving and the one patient treated with sofosbuvir. Evaluation of interferon-free regimens was incomplete. SVR12 was observed in 17 out of 19 patients (89 %) after treatment with sofosbuvir and ledipasvir, in 16 out of 17 patients (94 %) treated with the 3D regimen and in one patient receiving elbasvir and grazoprevir. Tolerance of triple therapy with interferon was difficult to achieve in many patients; the interferon-free regimens were better tolerated, with adverse event being mostly connected with ribavirin administration.

Conclusions: Treatment with direct-acting antivirals increased treatment effectiveness; interferon-free regimens were better tolerated and substantially increased the spectrum of treated patients, making the lack of finance for these therapies an even bigger problem.

Keywords: hepatitis C, treatment, antivirals

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):95–101

DOPORUČENÝ POSTUP

Geleneky M., Prášil P., Kodym P.: Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu toxoplazmózy

SOUHRN

Geleneky M., Prášil P., Kodym P.: Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu toxoplazmózy

Uvedený text obsahuje doporučení pro diagnostiku a léčbu všech forem toxoplazmózy, vyjma oblasti pacientů HIV pozitivních, pro něž platí již v minulosti vydaná doporučení. Problematika je probrána nejprve v obecné rovině a poté rozdělena do jednotlivých klinicky významných oblastí. Zde jsou uvedena hlavní specifika v diagnostice, léčbě i prevenci tohoto onemocnění. Texty jsou doplněny přehlednými souhrny pro nejvýznamnější situace, prostor je věnován i alternativním terapeutickým schématům a rozboru efektivity diagnostických i terapeutických postupů. Doporučení vychází z nejnovějších poznatků v dané oblasti a zohledňují i nemalé klinické zkušenosti autorů. Jsou dle potřeby přizpůsobena podmínkám českého zdravotnického systému. Pro přehlednost je pak k dispozici i tabelární souhrn nejvýznamnějších částí této problematiky.

Klíčová slova: toxoplazmóza, kongenitální toxoplazmóza, toxoplazmóza v graviditě, prenatální terapie, prenatální diagnostika, oční toxoplazmóza, toxoplazmóza u imunokompromitovaných

SUMMARY

Geleneky M., Prášil P., Kodym P.: Recommendations for the diagnosis and treatment of toxoplasmosis

The text contains recommendations for the diagnosis and treatment of all forms of toxoplasmosis, with the exception of ​​HIV-positive patients for whom guidelines were published previously. First, the issue is discussed in general and then divided into several clinically important areas. The main aspects of the diagnosis, treatment and prevention of this disease are listed. The texts are supplemented with summaries for the most important situations, with alternative therapeutic schemes and analysis of the effectiveness of diagnostic and therapeutic procedures being mentioned. The recommendations are based on the latest findings in the field and take into account considerable clinical experience of the authors. They are adapted to the conditions of the Czech healthcare system. For clarity, tables are used to summarize the most important information.

Keywords: toxoplasmosis, congenital toxoplasmosis, toxoplasmosis in pregnancy, prenatal diagnosis, prenatal treatment, ocular toxoplasmosis, toxoplasmosis in immunocompromised patients

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):102-120

KAZUISTIKA

Petroušová L., Rožnovský L., Mrázek J., Zelená H., Pomiklová M., Dedek V.: Encefalitida s maligním edémem mozku vyvolaná virem Coxsackie B5

SOURHN

Petroušová L., Rožnovský L., Mrázek J., Zelená H., Pomiklová M., Dedek V.: Encefalitida s maligním edémem mozku vyvolaná virem Coxsackie B5

Závažné encefalitidy způsobené enteroviry jsou vzácné. V kazuistice je uvedena těžká encefalitida u 44letého muže, s maligním edémem mozku, který se rozvinul ze 48 hodin od začátku onemocnění. K úmrtí došlo 16. den onemocnění. Encefalitida byla způsobena virem Coxsackie B5, etiologie onemocnění byla potvrzena elektronovým mikroskopem a sérologicky virus neutralizačním testem.

Klíčová slova: enterovirus, Coxsackie B5, encefalitida

SUMMARY

Petroušová L., Rožnovský L., Mrázek J., Zelená H., Pomiklová M., Dedek V.: Coxsackie virus B5 encephalitis with malignant brain edema

Enterovirus encephalitis is a rare clinical entity. Reported is a case of a 44-year-old male who developed severe encephalitis with malignant brain edema 48 hours after the onset of the disease. Death occurred on Day 16 of the disease. Encephalitis was caused by Coxsackie virus B5; the etiology was confirmed by electron microscopy and serologically using a virus neutralization test.

Keywords: enterovirus, Coxsackie B5, encephalitis

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):121–124

PŘIPRAVUJEME

KMIL 01/17 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,

je mi velkým potěšením Vás prostřednictvím tohoto úvodníku co nejsrdečněji pozdravit a přivítat nad stránkami prvního čísla XXIII. ročníku časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství (KMIL).

Náš společný KMIL nadále patří k uznávaným českým odborným časopisům se standardním recenzním řízením. Odrazem této skutečnosti je fakt, že v databázi SCOPUS jsou uvedena abstrakta článků a tyto jsou citovány. Hodnota „citačního skóre“ pro rok 2015 byla 0,18 (16 citací z cel­kového počtu 87 článků v období 2012–2014) a v roce 2016 se uvedená hodnota zvýšila na 0,29 (22 citací na 75 článků za roky 2013–2015). Je zřejmé, že KMIL je, a nadále bude, velmi cennou platformou pro publikování důležitých informací z lékařské praxe, výsledků získaných v rámci doktorských studijních programů, doporučených postupů a dalších forem sdělení.

Považuji za vhodné zdůraznit, že v KMILu jsou publikovány články přinášející informace důležité pro běžnou infektologickou i mikrobiologickou praxi a současně pro diferenciálně-diagnostickou a léčebně-preventivní péči. Pevně věřím, že právě z těchto důvodů se KMIL stal nedílnou součástí naší profesní činnosti a jistě tomu tak bude i nadále. Dovoluji si požádat, abychom chápali KMIL jako naše společné dílo, které stojí za to nadále udržovat a rozvíjet.

Děkuji všem členům redakční rady, autorům a samozřejmě i čtenářům za velkou podporu našeho odborného časopisu nejen za uplynulé období, ale i to následující. Rád bych požádal všechny potenciální autory o zasílání článků a současně všechny čtenáře o podporu snahy zvýšit počet od­běratelů našeho KMILu, který by měl být k dispozici v knihovně každého infektologického či mikrobiologického oddělení v České republice. Tuto prosbu o navýšení počtu odběratelů bych rád zdůraznil a současně to považuji za vyjádření podpory pro náš společný časopis.

Milí přátelé, první číslo nového ročníku přináší jedno ­původní sdělení, dva přehledové články, jeden doporučený ­postup a zprávu z 25. ročníku mezioborového semináře „Třeboň 2017“. Osobně se domnívám, že skladba tohoto čísla dobře dokumentuje komplexní zaměření našeho časopisu; od sdělení, které jako první popisuje účinek nanočástic stříbra na anaerobní bakterie, až po standardní diagnostický a terapeutický postup u chronické infekce virem hepatitidy C (HCV).

Vážení čtenáři, milé kolegyně a milí kolegové, přeji Vám příjemné chvíle strávené nad stránkami našeho KMILu a věřím, že publikované informace budou přínosem pro Vaši odpovědnou práci. Zachovejte prosím našemu časopisu svou laskavou přízeň!

Se srdečným pozdravem

prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.

šéfredaktor

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(1):3

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Suchánková H., Matušková Z., Vanduchová A.: Terapeutické monitorování beta-laktamových antibiotik

SOUHRN

Terapeutické monitorování léčiv (TDM) je specifickou metodou sloužící k individualizaci dávkování léčiv s cílem minimalizovat jejich toxicitu a zároveň maximalizovat účinnost. Betalaktamová antibiotika nebyla vzhledem ke svému vysokému terapeutickému indexu po řadu let považována za vhodné kandidáty pro TDM. Ukazuje se však, že jejich farmakokinetika je u některých skupin pacientů významně změněna a obvykle obtížně predikovatelná. Narůstající bakteriální rezistence dále ztěžuje volbu optimálního dávkování. Tato přehledová práce se zabývá postavením a významem TDM beta-laktamů a jednotlivými aspekty samotného monitorování, jako je identifikace pacientů, u kterých by mohlo mít monitorování největší přínos, metody užívané k měření koncentrací beta-laktamů a jejich případné limitace, terapeutická rozmezí betalaktamů a konečně samotná individualizace dávkování.

Klíčová slova: farmakokinetika, farmakodynamika, analytická metoda, cílová koncentrace

SUMMARY

Suchánková H., Matušková Z., Vanduchová A.: Therapeutic drug monitoring of beta-lactam antibiotics

Therapeutic drug monitoring (TDM) is a dosage individualization strategy that helps to minimize toxicity whilst maximizing the efficacy of an agent. For many years, beta-lactam antibiotics were not considered ideal candidates for TDM due to their wide therapeutic range. Profound and difficult to predict beta-lactam pharmacokinetic variability in specific patient populations and increasing bacterial resistance suggest that reaching optimal exposures can be challenging in some clinical settings. The aims are to review the role

of beta-lactam TDM, identify patients that would most likely benefit from it, summarize methods used to measure beta-lactam concentrations and outline their limitations, discuss the concentration-effect relationship and therapeutic targets and finally describe dosage adjustment strategies.

Keywords: pharmacokinetics, pharmacodynamics, assay, target concentration

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(1):4–9

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Holý O., Vlčková J., Janoušková L., Matoušková I.: Prevalence difterie, tetanu a pertuse ve světě

SOUHRN

Holý O., Vlčková J., Janoušková L., Matoušková I.: Prevalence difterie, tetanu a pertuse ve světě

Difterie, tetanus a pertuse jsou velmi vážná onemocnění ohrožující děti i dospělé na životě. Patří však mezi infekční onemocnění, která jsou preventabilní očkováním. V roce 1946 byla založena Světová zdravotnická organizace (WHO), jejíž odborníci urychleně vypracovali základy očkovacího kalendáře pro dětskou populaci. Bývalé Československo, které bylo zakládajícím členem této organizace, se aktivně podílelo na realizaci očkování proti mnoha infekčním nemocem, včetně očkování proti tetanu, difterii a pertusi. Plošnou vakcinaci dětí se nedařilo realizovat ani ve všech zemích European Region. Hlavním problémem byla rozdílná ekonomická situace, protože plošná vakcinace dětské populace představuje značnou finanční zátěž. Teprve počátkem 70. let byl zahájen program imunizace dětí v rozvojových zemích. Práce porovnává souvislosti mezi zavedením očkování na jednotlivých kontinentech (Evropa, Asie, Afrika), a to od roku 1980. Vysoká proočkovanost populace je základem pro snížení počtu výskytu výše uvedených infekčních nemocí. V práci jsou uvedené hlášené případy onemocnění od roku 1980 do roku 2016. Vývojové trendy jednotlivých uvedených infekčních nemocí jsou pak vztaženy k ekonomickým a politickým změnám, ke kterým docházelo na přelomu tisíciletí.

Klíčová slova: difterie, tetanus, pertuse, očkování

SUMMARY

Holý O., Vlčková J., Janoušková L., Matoušková I.: Prevalence of diphtheria, tetanus and pertussis in the world

Diphtheria, tetanus and pertussis are very serious diseases threatening the lives of children and adults. However, these diseases are preventable by vaccination. After the World Health Organization was founded in 1946, its experts rapidly developed a vaccination schedule for the pediatric population. The former Czechoslovakia, a founding member of this organization, actively participated in the implementation of vaccination against many infectious diseases, including vaccinations against tetanus, diphtheria and pertussis. Mass vaccination of children could not be implemented in all countries of the European Region. The main problem was differences in the economic situation since the mass vaccination of the pediatric population represents a significant financial burden. It was only in the early 1970s that the pediatric immunization program was initiated in developing countries. The article compares the impact of vaccination in different continents (Europe, Asia, Africa) since 1980. High immunization coverage is essential for a reduction in the incidence of the above infectious diseases. Cases of the diseases reported between 1980 and 2016 are cited in the article. Trends in these infectious diseases are related to the economic and political changes that occurred at the turn of the millennium.

Keywords: diphtheria, tetanus, pertussis, vaccination

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(1):10–16

PŮVODNÍ PRÁCE

Večeřová R., Panáček A., Kolář M.: Účinek nanočástic stříbra na anaerobní bakterie

SOUHRN

Večeřová R., Panáček A., Kolář M.: Účinek nanočástic stříbra na anaerobní bakterie

Cíl: Cílem práce bylo vyhodnotit antibakteriální účinek nanočástic stříbra na anaerobní bakterie.

Metody: Diluční mikrometodou byly stanoveny minimální inhibiční koncentrace (MIC) disperzí nanočástic stříbra o velikosti 28 nm a stejných nanočástic stříbra stabilizovaných kaseinem, želatinou a kyselinou polyakrylovou. Testovány byly následující anaerobní bakterie: Bacteroides fragilis, Bacteroides thetaiotaomicron, Eggerthella lenta, Propionibacterium acnes, Clostridium perfringens, Clostridium difficile a Fusobacterium varium.

Výsledky: Nestabilizované nanočástice stříbra vykazovaly antibakteriální aktivitu při koncentracích od 13 do 34 mg/l. Výraznější účinek s hodnotami MIC v rozmezí 1–13 mg/l byl prokázán u nanočástic stříbra stabilizovaných kaseinem.

Závěr: Nestabilizované nanočástice stříbra jsou proti anaerobním bakteriím účinné až při koncentracích, které byly prokázány jako cytotoxické na eukaryotické buňky lidských fibroblastů i na vícebuněčné organizmy. Vhodnějšími pro další výzkum se jeví nanočástice stříbra stabilizované kaseinem.

Klíčová slova: nanočástice stříbra, anaerobní bakterie

SUMMARY

Večeřová R., Panáček A., Kolář M.: Effect of silver nanoparticles on anaerobic bacteria

Objective: The aim was to evaluate the antibacterial effect of silver nanoparticles on anaerobic bacteria.

Material and methods: The microdilution method was used to determine the minimum inhibitory concentrations (MICs) of 28 nm silver nanoparticles, both unstabilized and stabilized by casein, gelatin and polyacrylic acid. The following anaerobic bacteria were tested: Bacteroides fragilis, Bacteroides thetaiotaomicron, Eggerthella lenta, Propionibacterium acnes, Clostridium perfringens, Clostridium difficile and Fusobacterium varium.

Results: Unstabilized silver nanoparticles exhibited antibacterial activity at concentrations ranging from 13 to 34 mg/L. A more significant effect with MIC values between 1 and 13 mg/L was shown for silver nanoparticles stabilized by casein.

Conclusion: Unstabilized silver nanoparticles are active against anaerobic bacteria at concentrations proved to be cytotoxic to eukaryotic cells of human fibroblasts and multicellular organisms. Silver nanoparticles stabilized by casein appear to be more suitable for further research.

Keywords: Silver nanoparticles – anaerobic bacteria

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(1):17–20

DOPORUČENÝ POSTUP

Standardní diagnostický a terapeutický postup chronické infekce virem hepatitidy C (HCV)

P. Urbánek, P. Husa, J. Šperl, S. Fraňková, S. Plíšek, L. Rožnovský, P. Kümpel

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(1):22-40

KMIL 02/17 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v období letních dovolených se k Vám dostává druhé ­číslo našeho odborného časopisu, které je už po několik let tradičně věnováno zejména problematice onemocnění přenosných ze zvířat na člověka, tedy zoonóz. Z tohoto tématu bych rád upozornil na zajímavou práci kolegy Wiplera a kolektivu, který se věnuje problematice sdílení bakteriální mikrobioty mezi majiteli a domácími mazlíčky. Chovatele psů a koček, u nichž je domácí mazlíček právoplatným členem rodinného kruhu, asi nepřekvapí, že dle uvedených autorů až 45 % chovatelů se svým mazlíčkem spí ve společné posteli. Užší kontakt člověka a zvířete pochopitelně představuje i vyšší riziko přenosu mikroflóry ze zvířete na ­člověka, a to včetně původců zoonóz. Na druhé straně lze ­předpokládat, že při dodržování základních hygienických pravidel je toto riziko významně sníženo. Další původní práce z oblasti potenciálních zoonóz je věnována ojedinělému mechanizmu rezistence ke kolistinu u Escherichia coli izolované ze syrového drůbežího masa. Tento článek otevírá diskuzi o významu potravin a surovin živočišného původu jako potencionálního zdroje bakterií s nebezpečným rozsahem rezistence k antibiotikům pro člověka. Téma zoonóz uzavírá zajímavá kazuistika salmonelové enteritidy u kojence jako následek nepřímého kontaktu s plazy. Prevalence salmonel u plazů chovaných v domácnosti je relativně vysoká. Vylučování salmonel plazy je intermitentní a zvířata většinou nevykazují žádné klinické příznaky onemocnění. Zde je zapotřebí zlepšit edukaci chovatelů, zejména pokud mají doma malé děti. Epidemiologové by pak při pozitivním nálezu, především exotických sérovarů salmonel, měli pomýšlet na možnost přenosu z terarijních zvířat.

Naše číslo obsahuje také další zajímavé texty, které už s problematikou zoonóz přímo nesouvisí.

Věřím, že si každý dle svého zaměření najde téma, které je pro něho zajímavé, a bude mít možnost si ho v klidu pročíst i na dovolené ať už doma, nebo v zahraničí. K tomu bych závěrem jen pro informaci dodal, že prázdninový klid a pohoda kolegů veterinárních lékařů byla narušena vznikem ohniska afrického moru prasat v okrese Zlín. Přesto, že se nejedná o zoonózu, myslím si, že naše čtenáře může na závěr pár informací o této ryze animální infekci zaujmout. Africký mor prasat (AMP) je akutní, vysoce nakažlivé onemocnění prasat podobné klasickému moru prasat. AMP je charakteristický vysokou, téměř 100% letalitou postižených zvířat. Touto nákazou může onemocnět prase domácí i divoké všech věkových kategorií. Původcem AMP je DNA ­virus z čeledi Asfariviridae, rod Asfivirus. První průkaz tohoto viru v ČR provedl Státní veterinární ústav Olomouc u dvou uhynulých divočáků, kteří byli nalezeni ve Zlíně, ­nedaleko areálu Baťovy nemocnice. Virus má vysokou odolnost v biologickém materiálu (při pokojové teplotě), kdy vydrží infekční až 18 měsíců. Virus je vysoce odolný ve vnějším prostředí i v materiálech živočišného původu. Například ve vykostěném vepřovém mase, uskladněném při teplotě 4 °C, zůstává infekční po dobu 150 dnů, 140 dnů v sušené šunce, a dokonce několik let v mase zmraženém. Virus je spolehlivě ničen vysokými teplotami. Při 56 °C je inaktivován za 70 minut a při 60 °C za 20 minut. Virus přežívá při pH 1,9–13,4 (odolnost vůči kyselinám i louhům). Člověk, i když sám neonemocní, může sehrát významnou úlohu jako vektor přenosu této nákazy, např. z divočáků na domácí prasata.

Dovolte, abych Vám všem na závěr popřál zajímavé čtení, klidnou dovolenou a kolegům veterinárním lékařům pevné nervy při zdolávání nákazy afrického moru prasat.

Srdečně zdraví

Doc. MVDr. Jan Bardoň, Ph.D., MBA

zástupce šéfredaktora

Klin mikrbiol inf lék 2017;23(2):47

PŮVODNÍ PRÁCE

Wipler J., Čermáková Z., Hanzálek T., Horáková H., Žemličková H.: Sdílení bakteriální mikroflóry mezi majiteli a domácími mazlíčky (pes, kočka)

SOUHRN

Wipler J., Čermáková Z., Hanzálek T., Horáková H., Žemličková H.: Sdílení bakteriální mikroflóry mezi majiteli a domácími mazlíčky (pes, kočka)

Úvod: Mikrobiologický aspekt vztahu domácích zvířat psa/kočky a jejich majitele se zaměřuje na výskyt společných bakteriálních druhů, zejména potenciálních patogenů. Vzhledem k tomu, že sdílení domácnosti se psy a kočkami se v České republice těší velké oblibě, stoupá i pravděpodobnost komunikace mikrobiot obou makroorganizmů (domácího mazlíčka a majitele). Cílem předkládané studie je zjistit na základě intimity vztahu člověka a domácího zvířete biodiverzitu sdílených bakterií s možností výměny genů rezistence k antibiotikům (ATB) mezi potenciálními patogeny.

Metodika: Od 20 párů (20 majitelů, 16 psů a 4 kočky) bylo odebráno 103 vzorků. Všichni majitelé vyplnili dotazník spolu s ošetřujícím veterinárním lékařem. U majitelů byl proveden výtěr z nosní dutiny, podpaží a z meziprstí na nohou. U zvířat byl odebrán vzorek z nosní sliznice a ze zevního zvukovodu. U jedinců s kožní lézí byl rovněž proveden odběr z postižené oblasti. Druhy bakterií byly určovány diagnostickými metodami a přístrojem Matrix Assisted Laser Desorption/Ionization, Time Of Flight (MALDI – TOF). U sdílených druhů byla testována citlivost k antibiotikům difuzní diskovou metodou. Na základě statistických metod byly hodnoceny stanovené hypotézy závislosti intimity vztahu sledovaných párů na množství sdílených bakteriálních druhů a závislosti předchozí ATB terapie na sdílené rezistenci u společných bakterií.

Výsledky: Analýzou získaných dotazníků bylo zjištěno, že 65 % majitelů, kteří se účastnili studie, chová doma více zvířat než jen to testované. 5 % zvířat a 5 % majitelů užívalo v předchozím roce antibiotika. V posteli se svým majitelem spí 45 % psů a koček a společně odpočívat na gauči může 80 % zvířat. Obličej si nechává olizovat 45 % majitelů. 80 % zvířat je krmeno kombinací více druhů potravy (granule a vařená strava). 70 % zvířat žije trvale v domácnosti se svým pánem. Celkem bylo identifikováno 76 druhů bakterií ve 33 rodech. Nejčastěji izolovaným druhem (29 vzorků) byl S. intermedius. Nalezeno a určeno bylo 17 druhů bakterií, které se vyskytovaly jak u člověka, tak u sledovaných zvířat. Jeden společný druh sdílelo 9 párů a u 2 byly nalezeny dva společné druhy. Sdílené druhy: Staphylococcus intermedius, Escherichia coli, Enterococcus faecalis, Acinetobacter lwoffii, Pseudomonas putida a Staphylococcus aureus. U společných bakteriálních druhů byla testována citlivost na ATB. U čtyř párů byla nalezena společná bakteriální rezistence. U jednoho páru sdílený E. faecalis vykazoval shodnou rezistenci ke sulfamethoxazol/trimethoprimu (co-trimoxazolu). U druhého páru byl S. intermedius rezistentní ke gentamycinu, erythromycinu, klindamycinu a co-trimoxazolu. Třetí nalezenou rezistentní bakterií byla E. coli. U jednoho páru vykazovala intermediární rezistenci vůči kolistinu, u druhého byla vůči tomuto ATB rezistentní. Ostatní páry se sdílenými bakteriemi neprokazovaly žádnou společnou rezistenci.

Závěr: Z výsledků předložené studie vyplývá, že existuje souvislost mezi úzkostí vztahu člověka a jeho zvířecího mazlíčka a výskytem společných bakteriálních druhů. Pravděpodobnost sdílení bakterií byla o 37,5 % vyšší u párů s blízkým vztahem než u párů s méně ­těsnou vazbou. Naše studie naznačuje, že léčba ATB alespoň u jednoho člena páru může zvýšit riziko výskytu společné bakteriální rezistence.

Klíčová slova: pes, kočka, chovatel, sdílená mikroflóra, přenos, bakteriální rezistence

SUMMARY

Wipler J., Čermáková Z, Hanzálek T., Horáková H., Žemličková H.: Sharing bacterial microbiota between owners and their pets (dogs, cats)

Introduction: The microbiological aspect of a relationship between pets (dogs/cats) and their owners is mainly concerned with the incidence of shared bacterial species, in particular potential pathogens. Given the great popularity of sharing homes with pets (dogs/cats) in the Czech Republic, there is an increased possibility of communication between microbiota of the two macroorganisms (pet and owner). The aim of the study was to determine the biodiversity of shared bacteria and possibility of exchange of genes of resistance to antimicrobial agents between potential pathogens based on the close relationship between pets and humans.

Methods: A total of 103 samples were collected from 20 pairs (20 owners, 16 dogs and 4 cats). All owners completed a questionnaire with their pets’ veterinarians. In owners, swabs were collected from the nasal mucosa, armpit and interdigital spaces of the foot. In pets, swabs were obtained from the external auditory meatus and nasal mucosa. In individuals with skin lesions, samples were also collected from the affected areas. Bacterial species were identified by culture and matrix-assisted laser desorption/ionization – time of flight (MALDI-TOF) mass spectrometry. In shared species, susceptibility to antibiotics was tested by the disk diffusion method. Statistical methods were used to correlate the closeness of relationship with the number of shared bacterial species and to correlate previous antimicrobial therapy with shared resistance of the common bacteria.

Results: Analysis of the questionnaires showed that 65% of owners who participated in the study kept more pets at home than only the tested one. In the previous year, 5 % of pets and 5 % of owners received antimicrobial therapy. As many as 45 % of dogs or cats slept in their owners’ beds and 80 % rested on a sofa together with their owners. Also, 45 % owners had their faces licked by pets. Eighty percent of pets were fed with several types of food (dry food and cooked food). Further, 70 % of pets lived permanently with their owners in the same household. A total of 76 bacterial species of 33 genera were identified. The most frequently isolated species (29 samples) was S. intermedius. Seventeen bacterial species occurring in both humans and animals were found and identified. At least one bacterial species was shared by 11 pairs and two shared species were found in two pairs. The shared species were S. intermedius, E. coli,

E. faecalis, A. lwoffii, P. putida and S. aureus. Antimicrobial susceptibility was tested in the shared species. Common antimicrobial resistance was found in four pairs. In one pair, shared E. faecalis showed identical resistance to co-trimoxazole; in another pair, S. intermedius was resistant to gentamycin, erythromycin, clindamycin and co-trimoxazole. The third resistant bacterial species was E. coli; in one pair, it showed borderline resistance to colistin; in the second case, it was fully resistant to this antimicrobial agent. The other pairs with shared bacteria did not show any common resistance.

Conclusion: The study results showed that there was an association between closeness of the human-pet relationship and the prevalence of shared bacterial species. Pairs with a close relationship were 37.5 % more likely to share bacteria than pairs with a less close relationship. The study suggests that antimicrobial therapy in at least one pair member may increase the risk of shared bacterial resistance.

Keywords: dog, cat, owner, shared microflora, transmission, bacterial resistance

Klin mikrbiol inf lék 2017;23(2):48–57

KRÁTKÉ SDĚLENÍ

Karpíšková R., Koláčková I., Gelbíčová T., Zobaníková M.: Ojedinělý mechanizmus rezistence ke kolistinu u Escherichia coli izolované ze syrového drůbežího masa

SOUHRN

Karpíšková R., Koláčková I., Gelbíčová T., Zobaníková M.: Ojedinělý mechanizmus rezistence ke kolistinu u Escherichia coli izolované ze syrového drůbežího masa

Plazmidově vázaná rezistence ke kolistinu je nedávno popsaným jevem. V této studii popisujeme výskyt tohoto nového typu rezistence ke kolistinu u kmenů Escherichia coli izolovaných z potravin v České republice. U kmenů s fenotypově určenou rezistencí ke kolistinu jsme sledovali výskyt genů mcr-1 a mcr-2. Pozitivní nález E. coli nesoucí mcr-1 gen jsme potvrdili u vzorku syrového mletého krůtího masa pocházejícího z Polska. Ve stejném vzorku byly detekovány dva odlišné kmeny E. coli s přítomností genu mcr-1. Jedná se o první popsaný výskyt tohoto mechanizmu rezistence u kmenů E. coli izolovaných z potravin v tržní síti v České republice.

Klíčová slova: mcr-1 a mcr-2, potraviny, polymyxin, plazmid, horizontální přenos

SUMMARY

Karpíšková R., Koláčková I., Gelbíčová T., Zobaníková M.: A rare mechanism of resistance to colistin in Escherichia coli isolated from raw poultry meat

Plasmid-mediated resistance to colistin is a recently described phenomenon. The study reports this new type of colistin resistance in food isolates of Escherichia coli in the Czech Republic. Strains with phenotypically determined colistin resistance were studied for presence of the mcr-1 and mcr-2 genes. A positive finding of E. coli harboring the mcr-1 gene was confirmed in a sample of raw minced turkey meat imported from Poland. Two different strains of E. coli carrying the mcr-1 gene were detected in the same sample. This is the first reported case of this type of resistance in E. coli strains isolated from foods at retail in the Czech Republic.

Keywords: mcr-1 and mcr-2, foods, polymyxin, plasmid, horizontal transfer

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(2):58–60

KRÁTKÉ SDĚLENÍ

Tomáštíková Z., Mrázková M., Kaňáková M., Karpíšková R.: Salmonelová enteritida u kojence jako následek nepřímého kontaktu s plazy

SOUHRN

SOUHRN

Tomáštíková Z., Mrázková M., Kaňáková M., Karpíšková R.: Salmonelová enteritida u kojence jako následek nepřímého kontaktu s plazy

V této kazuistice uvádíme výskyt enteritidy způsobené sérotypem Salmonella Oranienburg u přibližně jeden měsíc starého kojence, ke které došlo následkem nepřímého kontaktu s plazy. V rámci epidemiologického šetření v domácnosti pacienta byl vyšetřován trus chovaných plazů druhu agama vousatá (Pogona vitticeps), ve kterém byla detekována Salmonella Oranienburg. Vzájemným srovnáním izolátů salmonel ze stolice kojence a z trusu plazů metodou makrorestrikční analýzy byla zjištěna 100% shoda. Tímto byl potvrzen zdroj nákazy kojence, kterým byli v domácnosti chovaní plazi. K přenosu salmonely došlo pravděpodobně nepřímo prostřednictvím ostatních rodinných příslušníků. Detekce vzácnějších sérotypů salmonel by měla být podnětem k tomu, aby byly při epidemiologickém šetření zohledněny i méně obvyklé zdroje nákazy, např. plazi.

Klíčová slova: zoonóza, salmonelóza, salmonelóza spojená s plazy, Salmonella Oranienburg, agama vousatá, Pogona vitticeps

SUMMARY

Tomáštíková Z., Mrázková M., Kaňáková M., Karpíšková R.: Salmonellosis in an infant as a result of indirect contact with reptiles

Reported is a case of enteritis caused by Salmonella Oranienburg in an approximately one-month-old infant due to indirect contact with reptiles. An epidemiological investigation included tests of faeces of bearded dragons (Pogona vitticeps) kept in the patient’s household that revealed Salmonella Oranienburg. The comparison of Salmonella isolates obtained from the infant’s stools and the reptiles’ faeces using macrorestriction analysis showed 100% similarity, confirming that the reptiles were the source of the infection. The transfer of Salmonella was probably indirect through the other family members. The detection of rare Salmonella serotypes should ­lead to inclusion of less common sources of infection such as reptiles into epidemiological investigations.

Keywords: zoonosis, salmonellosis, reptile-associated salmonellosis, Salmonella Oranienburg, bearded dragon, Pogona vitticeps

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(2):61–63

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Adámková V.: Intraabdominální infekce

SOUHRN

Adámková V.: Intraabdominální infekce

Nitrobřišní infekce jsou druhou nejčastější příčinnou sepse na jednotce intenzivní péče. Zahrnují zánětlivá onemocnění intraperitoneálních i retroperitoneálních orgánů, včetně abscesů. Zánět peritonea je označován jako peritonitida a patří mezi nitrobřišní infekce. Mezi nejčastější etiologická agens patří bakterie gastrointestinální mikrobioty, alarmující je nárůst výskytu multirezistentních kmenů. Terapie nitrobřišních infekcí je komplexní a s výjimkou nekomplikovaných je vždy kombinovaná antibiotická a chirurgická léčba. Volba antibiotika závisí jednak na původu infekce, zdali se jedná o komunitní infekci, nebo nozokomiální, a na možném spektru původců dle místa primárního zdroje.

Klíčová slova: intraabdominální infekce, peritonitida, antibiotická rezistence, diagnostika, etiologie intraabdominálních infekcí

SUMMARY

Adámková V.: Intraabdominal infections

Intraabdominal infections are the second most common cause of sepsis in intensive care units. Intraabdominal infections represent a wide variety of pathological conditions that involve lesions of all the intraabdominal organs. They also include intraperitoneal, retroperitoneal and parenchymal abscesses. The etiology of these infections usually includes organisms derived from the gut microbiota. The increasing rate of bacterial resistance is alarming. The treatment of intraabdominal infections is complex and involves source control and antibiotics. The choice of an antibiotic plays a key role and reflects the source of infection and its etiology.

Keywords: intraabdominal infections, peritonitis, antimicrobial resistance, diagnosis, etiology of intraabdominal infections

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(2):64–75

DOPORUČENÝ POSTUP

Džupová O., Helcl M., Kračmarová R., Krbková L., Pařízková R., Rožnovský L.: Doporučený postup diagnostiky a léčby purulentní meningitidy

SOUHRN

Džupová O., Helcl M., Kračmarová R., Krbková L., Pařízková R., Rožnovský L.: Doporučený postup diagnostiky a léčby purulentní meningitidy

Purulentní meningitida je závažné infekční onemocnění centrálního nervového systému, jehož incidence klesá, avšak smrtnost a frekvence následků zůstávají vysoké. Včasnost zahájení adekvátní léčby je jedním z významných faktorů ovlivňujících prognózu nemocného. Autoři předkládají český národní doporučený postup diagnostiky a léčby komunitní purulentní meningitidy, který má poskytnout jasná a jednoduchá doporučení klinickým lékařům pečujícím o dospělé a dětské pacienty s purulentní meningitidou. Národní doporučený postup vychází z evropského doporučeného postupu publikovaného v roce 2016 a je upraven pro situaci v České republice. Byl schválen výborem Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP a výborem Společnosti pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP.

Klíčová slova: doporučený postup, purulentní meningitida, diagnostika, léčba

SUMMARY

Džupová O., Helcl M., Kračmarová R., Krbková L., Pařízková R., Rožnovský L.: Guideline for the diagnosis and treatment of acute bacterial meningitis

Acute bacterial meningitis is a severe infectious disease of the central nervous system. Its incidence has decreased but the case fatality rates and frequency of sequelae remain high. Early initiation of appropriate treatment is a factor strongly affecting the patient’s prognosis. The authors present a Czech national guideline for the diagnosis and treatment of community-acquired acute bacterial meningitis meant to provide clear and simple recommendations for clinicians caring for adult and pediatric patients with the disease. The national guideline is based on a 2016 European guideline that has been adapted to the situation in the Czech Republic. It has been approved by the Society for Epidemiology and Microbiology and the Society for Medical Microbiology of the Czech Medical Association.

Keywords: guideline, acute bacterial meningitis, diagnosis, treatment

Klin mikrbiol inf lék 2017;23(2):76–84

KMIL 03/17 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

po letním prázdninovém shonu nám delší podzimní večery umožnují strávit chvíle odpočinku v klidném domácím prostředí, v němž mohou být našimi průvodci zajímavé knihy a časopisy. Doufám, že se Vaším příjemným společníkem stane třetí letošní číslo našeho společného časopisu „Klinická mikrobiologie a infekční lékařství“, které přináší pestrou paletu článků, informací a inspirací pro vlastní práci.

Přehledná práce olomouckých autorů, jež je přínosná pro běžnou praxi, se věnuje racionální diagnostice a léčbě mykotických infekcí u pacientů bez neutropenie. Autoři upozorňují na postupnou změnu spektra kandidových infekcí v souvislosti s častým profylaktickým užíváním flukona­zolu. Rozebírají diagnostické možnosti kandidových, aspergilových a vzácnějších mykotických infekcí, zdůrazňují větší význam přímého průkazu houby z primárně sterilního místa a upozorňují na menší přínos pozitivity mykotických antigenů v séru. Současně uvádějí možnosti profylaktické, preemptivní, empirické a cílené terapie včetně deeskalace s použitím triazolů, echinokandinů a polyenů, výhody jednotlivých přípravků, ale i úskalí a nežádoucí účinky léčby.

Původní práce ostravských autorů zmiňuje krátkou historii protivirové léčby pacientů s chronickou hepatitidou C pomocí přímo působících antivirotik a současně uvádí vlastní zkušenosti s léčbou necelé stovky pacientů na uvedeném pracovišti.

Za stěžejní článek současného čísla KMIL je možno považovat rozsáhlý a pečlivě vypracovaný „Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu toxoplazmózy“, který připravil kolektiv pražských a hradeckých autorů. Úvodní obecnou informaci vhodně doplňují samostatné kapitoly věnované toxoplazmóze gravidních žen, dětí, imunokompromitovaných pacientů a oční formě toxoplazmózy. Pro běžnou praxi srozumitelně napsané kapitoly obsahují přehled standardní, ale i méně často užívané diagnostiky a rovněž praktický přehled léčby u jednotlivých skupin pacientů, včetně její dostupnosti a nežádoucích účinků.

Kazuistika ostravských autorů popisuje závažný fatální průběh neuroinfekce způsobené enterovirem u pacienta ve středním věku, což určitým způsobem poopravuje dlouhodobě tradovaný názor o benigním průběhu enterovirových neuroinfekcí v našem regionu.

Hradečtí autoři se vracejí k úspěšnému „XXI. slovensko-českému kongresu o infekčných chorobách“, který se konal v Bratislavě v červnu letošního roku. Zejména zásluhou doc. Plíška nadále trvá nadstandardní spolupráce českých a slovenských infektologů, což potvrdila i relativně velká účast českých lékařů a zdravotních sester na uvedené konferenci. Je určitě žádoucí, aby i v dalších letech pokračovala úzká spolupráce odborníků obou zemí a aby i další společné kongresy byly stejně úspěšné.

Přeji Vám příjemné zážitky při čtení současného čísla KMIL a chci Vás znovu povzbudit, abyste i Vy aktivně přispívali do našeho společného časopisu, což přispěje k dalšímu poučení a k prospěchu nás všech.

Doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc.

člen redakční rady

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):87

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Uvízl R., Hamal P., Doubravská L., Kolář M.: Invazivní mykotické infekce u non-neutropenických dospělých: možnosti diagnostiky a terapie z pohledu klinika

SOUHRN

Uvízl R., Hamal P., Doubravská L., Kolář M.: Invazivní mykotické infekce u non-neutropenických dospělých: možnosti diagnostiky a terapie z pohledu klinika

Cílem práce je přinést klinický pohled na epidemiologii invazivních mykotických infekcí (IFI), možnosti identifikace jejích původců a zásady antimykotické léčby. I když IFI postihuje především imunokompromitované, nejčastěji hematoonkologické nemocné, její výskyt není ojedinělý ani v populaci non-neutropenických pacientů. Zavedení flukonazolu do profylaxe, preemptivní a časné empirické léčby sice vedlo k zastavení nárůstu, či dokonce k poklesu incidence IFI vyvolaných Candida albicans, avšak zároveň došlo k nárůstu infekcí vyvolaných non-albicans kandidami s vyšší incidencí rezistence k azolovým antimykotikům. Významnou součástí rozhodovacího procesu v případech preemptivní a empirické léčby je vyhodnocení rizika IFI pomocí skórovacích schémat na základě přítomnosti rizikových faktorů jejího vzniku. Diagnostika IFI spočívá ve spolupráci laboratorních pracovníků s kliniky a vychází z klinického stavu a mikrobiologického vyšetření. Možnosti léčby IFI spočívají v užití tří skupin antimykotik – polyenů, triazolů a echinokandinů. Narůstajícím klinickým problémem je však získaná rezistence kvasinek a vláknitých hub vůči působení moderních antimykotik. Po určení etiologického agens je třeba upravit iniciální empirickou antimykotickou léčbu, v případě potřeby s využitím stanovení citlivosti in vitro a v terapii IFI postupovat dle platných doporučení Evropské společnosti pro klinickou mikrobiologii a infekční lékařství. Problémem aktivního přístupu k léčbě IFI zůstává stále poměrně vysoká cena moderních antimykotik. Východisko představuje časná deeskalace po určení původce.

Klíčová slova: invazivní mykotické infekce, antimykotika, léčba

SUMMARY

Uvízl R., Hamal P., Doubravská L., Kolář M.: Invasive fungal infections in non-neutropenic adults: diagnostic and therapeutic options from a clinician’s perspective

The aim is to provide a clinical view of the epidemiology of invasive fungal infections (IFIs), options for identifying the agents that cause them and principles of antifungal therapy. Although IFIs mainly affect immunocompromised patients, in particular those with hematological malignancies, they are not rare in the population of non-neutropenic patients. The introduction of fluconazole into pro­phylaxis, preemptive and early empirical therapy stopped the increase in or even decreased the incidence of IFIs caused by Candida albicans. At the same time, however, there was an increase in non-albicans Candida infections more resistant to azole antifungals. An important component of decision making in cases of preemptive and empirical therapy is IFI risk assessment using scores based on the presence of risk factors for their development. The diagnosis of IFI relies on collaboration between laboratory workers and ­clinicians and is based on the clinical condition and microbiological tests. IFI may potentially be treated with three groups of antifungals – polyenes, triazoles and echinocandins. However, a growing clinical problem is acquired resistance of yeasts and filamentous fungi to the effects of modern antifungals. After identification of the etiological agent, the initial empirical antifungal therapy must be adjusted. If needed, in vitro susceptibility testing should be used and IFI therapy should follow current recommendations of the European Society of Clinical Microbiology and Infectious Diseases. The drawback of the active approach to IFI therapy continues to be the relatively high price of modern antifungals. This may be solved by early de-escalation soon after the causal agent is identified.

Keywords: Invasive fungal infection, antifungal agents, therapy

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):88–94

PŮVODNÍ PRÁCE

Rožnovský L., Orságová I., Petroušová L., Kabieszová L., Konečná M., Mrázek J., Kloudová A.: Přímo působící antivirotika v léčbě chronické hepatitidy C u pacientů v Ostravě

SOUHRN

Rožnovský L., Orságová I., Petroušová L., Kabieszová L., Konečná M., Mrázek J., Kloudová A.: Přímo působící antivirotika v léčbě chronické hepatitidy C u pacientů v Ostravě

Cíl práce: Na infekční klinice v Ostravě byla u pacientů s chronickou hepatitidou C zahájena léčba přímo působícími antivirotiky v roce 2012. Uvedeny vlastní zkušenosti s dostupností a účinností léčby u 89 pacientů, z nichž 8 bylo léčeno dvakrát pro neúspěch první léčby.

Materiál a metodika: Soubor zahrnoval 40 žen a 49 mužů ve věku 22–80 let, genotyp 1 mělo 86 pacientů. Trojkombinace s pegylovaným interferonem a ribavirinem byla použita u 46 pacientů, boceprevir byl podán 25 pacientům, telaprevir a simeprevir shodně 10 pacientům a sofosbuvir 1 pacientovi. Léčba bez interferonu (ev. s ribavirinem) byla aplikována 51 pacientům, z nich 24 obdrželo sofosbuvir a ledipasvir, 21 pacientů dasabuvir, ombitasvir, paritaprevir/ritonavir (3D režim), 5 nemocných elbasvir a grazoprevir a poslední pacient sofosbuvir a velpatasvir. Hodnocena byla setrvalá virologická odpověď (SVR) za 24 týdnů po trojkombinační léčbě, za 12 týdnů po léčbě bez interferonu a nežádoucí účinky léčby.

Výsledky: SVR24 byla prokázána po léčbě boceprevirem u 14 z 25 pacientů (56 %), po léčbě telaprevirem u všech 10 pacientů, po léčbě simeprevirem u 9 z 10 pacientů, po léčbě sofosbuvirem u 1 pacienta. Hodnocení režimů bez interferonu bylo neúplné, SVR12 po léčbě sofosbuvirem s ledipasvirem byla zjištěna u 17 z 19 pacientů (89 %), po léčbě 3D režimem u 16 ze 17 pacientů (94 %) a po léčbě elbasvirem s grazoprevirem u 1 pacienta. Tolerance trojkombinační léčby s interferonem byla u mnoha pacientů obtížná, režimy bez interferonu byly snášeny lépe, nežádoucí účinky byly většinou svázány s podáním ribavirinu.

Závěr: Léčba přímo působícími antivirotiky zvýšila účinnost léčby, režimy bez interferonu byly lépe tolerovány, značně rozšířily spektrum léčených pacientů, což prohloubilo problém s nedostatkem financí na uvedenou léčbu.

Klíčová slova: hepatitida C, léčba, antivirotika

SUMMARY

Rožnovský L., Orságová I., Petroušová L., Kabieszová L., Konečná M., Mrázek J., Kloudová A.: Direct-acting antivirals in the treatment of chronic hepatitis C in patients in Ostrava

Background: Treatment of patients with chronic hepatitis C with direct-acting antivirals was introduced at a department of infectious diseases in Ostrava in 2012. Reported are experiences with the availability and effectiveness of the therapy in 89 patients of whom eight were treated twice for the failure of the first therapy.

Material and Methods: The sample included 40 females and 49 males aged 22–80 years; most prevalent was genotype 1 (86 patients). Triple therapy with pegylated interferon and ribavirin was used in 46 patients; boceprevir was given to 25 patients, telaprevir and ­simeprevir to 10 patients and sofosbuvir to one patient. An interferon-free regimen (or with ribavirin) was used in 51 patients, of whom 24 received sofosbuvir and ledipasvir, 21 received dasabuvir, ombitasvir and paritaprevir/ritonavir (3D regimen), five were given ­elbasvir and grazoprevir and one patient received sofosbuvir and velpatasvir. A sustained viral response (SVR) at 24 weeks after triple therapy, 12 weeks after the interferon-free regimen and adverse events were evaluated.

Results: SVR24 was detected in 14 out of 25 patients (56 %) after treatment with boceprevir, all 10 patients treated with telaprevir, 9 out of 10 patients receiving and the one patient treated with sofosbuvir. Evaluation of interferon-free regimens was incomplete. SVR12 was observed in 17 out of 19 patients (89 %) after treatment with sofosbuvir and ledipasvir, in 16 out of 17 patients (94 %) treated with the 3D regimen and in one patient receiving elbasvir and grazoprevir. Tolerance of triple therapy with interferon was difficult to achieve in many patients; the interferon-free regimens were better tolerated, with adverse event being mostly connected with ribavirin administration.

Conclusions: Treatment with direct-acting antivirals increased treatment effectiveness; interferon-free regimens were better tolerated and substantially increased the spectrum of treated patients, making the lack of finance for these therapies an even bigger problem.

Keywords: hepatitis C, treatment, antivirals

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):95–101

DOPORUČENÝ POSTUP

Geleneky M., Prášil P., Kodym P.: Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu toxoplazmózy

SOUHRN

Geleneky M., Prášil P., Kodym P.: Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu toxoplazmózy

Uvedený text obsahuje doporučení pro diagnostiku a léčbu všech forem toxoplazmózy, vyjma oblasti pacientů HIV pozitivních, pro něž platí již v minulosti vydaná doporučení. Problematika je probrána nejprve v obecné rovině a poté rozdělena do jednotlivých klinicky významných oblastí. Zde jsou uvedena hlavní specifika v diagnostice, léčbě i prevenci tohoto onemocnění. Texty jsou doplněny přehlednými souhrny pro nejvýznamnější situace, prostor je věnován i alternativním terapeutickým schématům a rozboru efektivity diagnostických i terapeutických postupů. Doporučení vychází z nejnovějších poznatků v dané oblasti a zohledňují i nemalé klinické zkušenosti autorů. Jsou dle potřeby přizpůsobena podmínkám českého zdravotnického systému. Pro přehlednost je pak k dispozici i tabelární souhrn nejvýznamnějších částí této problematiky.

Klíčová slova: toxoplazmóza, kongenitální toxoplazmóza, toxoplazmóza v graviditě, prenatální terapie, prenatální diagnostika, oční toxoplazmóza, toxoplazmóza u imunokompromitovaných

SUMMARY

Geleneky M., Prášil P., Kodym P.: Recommendations for the diagnosis and treatment of toxoplasmosis

The text contains recommendations for the diagnosis and treatment of all forms of toxoplasmosis, with the exception of ​​HIV-positive patients for whom guidelines were published previously. First, the issue is discussed in general and then divided into several clinically important areas. The main aspects of the diagnosis, treatment and prevention of this disease are listed. The texts are supplemented with summaries for the most important situations, with alternative therapeutic schemes and analysis of the effectiveness of diagnostic and therapeutic procedures being mentioned. The recommendations are based on the latest findings in the field and take into account considerable clinical experience of the authors. They are adapted to the conditions of the Czech healthcare system. For clarity, tables are used to summarize the most important information.

Keywords: toxoplasmosis, congenital toxoplasmosis, toxoplasmosis in pregnancy, prenatal diagnosis, prenatal treatment, ocular toxoplasmosis, toxoplasmosis in immunocompromised patients

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):102-120

KAZUISTIKA

Petroušová L., Rožnovský L., Mrázek J., Zelená H., Pomiklová M., Dedek V.: Encefalitida s maligním edémem mozku vyvolaná virem Coxsackie B5

SOUHRN

Petroušová L., Rožnovský L., Mrázek J., Zelená H., Pomiklová M., Dedek V.: Encefalitida s maligním edémem mozku vyvolaná virem Coxsackie B5

Závažné encefalitidy způsobené enteroviry jsou vzácné. V kazuistice je uvedena těžká encefalitida u 44letého muže, s maligním edémem mozku, který se rozvinul ze 48 hodin od začátku onemocnění. K úmrtí došlo 16. den onemocnění. Encefalitida byla způsobena virem Coxsackie B5, etiologie onemocnění byla potvrzena elektronovým mikroskopem a sérologicky virus neutralizačním testem.

Klíčová slova: enterovirus, Coxsackie B5, encefalitida

SUMMARY

Petroušová L., Rožnovský L., Mrázek J., Zelená H., Pomiklová M., Dedek V.: Coxsackie virus B5 encephalitis with malignant brain edema

Enterovirus encephalitis is a rare clinical entity. Reported is a case of a 44-year-old male who developed severe encephalitis with malignant brain edema 48 hours after the onset of the disease. Death occurred on Day 16 of the disease. Encephalitis was caused by Coxsackie virus B5; the etiology was confirmed by electron microscopy and serologically using a virus neutralization test.

Keywords: enterovirus, Coxsackie B5, encephalitis

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(3):121–124

KMIL 04/17 OBSAH

ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

náš časopis se vám dostává do rukou v prvních týdnech roku 2018, a proto bych vám chtěl za celý redakční kolektiv popřát hodně zdraví, štěstí, pracovních i osobních úspěchů v novém roce. Doufám, že i v tomto roce nám nadále zachováte přízeň a budete nacházet v KMILu články, které se vám zalíbí, a najdete v nich poučení a inspiraci.

Z řady úspěšných odborných akcí (Třeboň, semináře v Lékařském domě a další), které se konaly v roce 2017, bych si dovolil připomenout společný kongres mikrobiologů a infektologů KMINE, který proběhl na podzim 2017 v Praze. Tým pod vedením MUDr. Pavly Křížové, CSc. připravil velmi kvalitní odborný a společenský program. Celá tato již tradiční akce potvrzuje, jak oba obory mají k sobě blízko, řeší společná témata, a jak je velmi důležité otevírat prostor proto, aby i mladí kolegové navazovali neformální přátelské vztahy.

První původní mikrobiologická práce potvrzuje dobrou aktivitu ceftozolan/tazobaktamu vůči gramnegativním bakteriím včetně Pseudomonas aeruginosa, které vyvolávají nitrobřišní a komplikované infekce močového traktu, v podmínkách ČR.

Další původní práce brněnských autorů popisuje první zkušenosti s kombinací elbasvir/grazoprevir v léčbě chronické hepatitidy C v České republice. Jedná se o velmi účinný a bezpečný lék, jehož uplatnění je především u subtypu 1b a jehož použití je možné u pacientů s renální insufuciencí všech stupňů.

V kazuistice hradeckých autorů se popisuje zajímavý případ pacienta se současnou diagnózou malárie a rickettsiózy po návratu z Jihoafrické republiky. Upozorňuje na to, že s problematikou importovaných nákaz se setkáváme stále častěji a je potřeba jí věnovat dostatečnou pozornost.

Posledním velmi důležitým příspěvkem je Doporučený postup diagnostiky a léčby infekce virem hepatitidy B, ve kterém jsou aktualizovány nejnovější poznatky z této oblasti. Základem pro sepsání tohoto „Doporučení“ jsou závěry Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2017.

Přeji vám, aby se vám články v tomto čísle líbily.

Doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D.

zástupce šéfredaktora

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):131

PŮVODNÍ PRÁCE

Žemličková H., Jakubů V., Fridrichová M.: Antimikrobiální aktivita ceftolozan/tazobaktamu vůči Enterobacteriaceae a Pseudomonas aeruginosa v České republice v roce 2016

SOUHRN

Žemličková H., Jakubů V., Fridrichová M.: Antimikrobiální aktivita ceftolozan/tazobaktamu vůči Enterobacteriaceae a Pseudomonas aeruginosa v České republice v roce 2016

Cíl práce: Ceftolozan/tazobaktam je antibiotikum s aktivitou vůči gramnegativním bakteriím (včetně Pseudomonas aeruginosa). Cílem práce bylo zjištění účinnosti nového antibiotika v České republice.

Materiál a metody: Účinnost tohoto antibiotika byla sledována v 16 laboratořích České republiky u 822 izolátů enterobakterií (zahrnujících i producenty AmpC a ESBL) a P. aeruginosa vyvolávajících komplikované nitrobřišní infekce nebo komplikované infekce močového traktu. Hodnoty minimální inhibiční koncentrace (MIC) byly stanoveny pomocí E-testu.

Výsledky: S výjimkou Citrobacter freundii a Enterobacter cloacae vykazoval ceftolozan/tazobaktam velmi dobrou účinnost vůči enterobakteriím, žádný kmen P. aeruginosa nebyl k antibiotiku rezistentní.

Závěr: Tyto výsledky potvrzují dobrou aktivitu ceftolozan/tazobaktamu in vitro vůči enterobakteriím (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, Proteus mirabilis) a P. aeruginosa v České republice.

Klíčová slova: ceftolozan/tazobaktam, enterobakterie, Pseudomonas aeruginosa, rezistence

SUMMARY

Žemličková H., Jakubů V., Fridrichová M.: Antimicrobial activity of ceftolozane/tazobactam against Enterobacteriaceae and Pseudomonas aeruginosa in the Czech Republic in 2016

Objective: Ceftolozane/tazobactam is an antibiotic effective against Gram-negative bacteria (including Pseudomonas aeruginosa). The study aimed at determining the effectiveness of the novel antibiotic in the Czech Republic.

Material and methods: The effectiveness of the antibiotic was studied in 16 Czech laboratories in 822 Enterobacteriaceae isolates (in­cluding AmpC and ESBL producers) and P. aeruginosa causing complicated intra-abdominal or urinary tract infections. Minimum inhibitory concentrations were determined using the Etest.

With the exception of Citrobacter freundii and Enterobacter cloacae, ceftozolane/tazobactam proved to be very effective against Enterobacteriaceae; no P. aeruginosa strain was resistant to the antibiotic.

Conclusion: The results confirmed good activity of ceftozolane/tazobactam in vitro against Enterobacteriaceae (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, Proteus mirabilis) and P. aeruginosa in the Czech Republic.

Keywords: ceftozolane/tazobactam, Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa, resistance

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):132–135

PŮVODNÍ PRÁCE

Husa P., Husová L.: První zkušenosti s fixní kombinací elbasvir/grazoprevirv reálné praxi v České republice

SOUHRN

Husa P., Husová L.: První zkušenosti s fixní kombinací elbasvir/grazoprevirv reálné praxi v České republice

Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. V léku Zepatier je obsažena nová vysoce účinná fixní kombinace inhibitoru NS5A druhé vlny 1. generace elbasviru (50 mg) a proteázového inhibitoru 2. generace grazopreviru (100 mg). Tato kombinace je určena pro léčbu pacientů chronicky infikovaných HCV, genotypy 1 nebo 4. V období červen–srpen 2017 byla léčba zahájena u 22 pacientů s chronickou virovou hepatitidou C – 17 pacientů bylo léčeno na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno a 5 pacientů v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Všichni byli infikováni subtypem 1b HCV. Délka léčby lékem Zepatier byla ve všech případech 12 týdnů v monoterapii, tedy bez současného podání ribavirinu. K dispozici jsou zatím předběžné výsledky léčby. Všech 22 pacientů dosáhlo virologické odpovědi v době ukončení léčby. U 16 pacientů bylo již možné hodnotit virologickou odpověď 12 týdnů po skončení léčby, setrvalá virologická odpověď (SVR12) byla zaznamenána u všech těchto pacientů. Nejčastějšími stesky byly únava (3 pacienti, 14 %) a bolest hlavy (2,9 %). Tyto potíže nebyly výrazné a neinterferovaly s normálními denními aktivitami léčených osob.

Klíčová slova: chronická hepatitida C, elbasvir/grazoprevir, reálná praxe

SUMMARY

Husa P., Husová L.: First experience with elbasvir/grazoprevir fixed-dose combination in real-life practice in the Czech Republic

Hepatitis C virus infection (HCV) is one of the leading causes of chronic liver disease worldwide. The new fixed-dose combination

of the highly potent second wave first generation NS5A inhibitor elbasvir (50 mg) and the second generation protease inhibitor grazoprevir (100 mg) is contained in the drug Zepatier. This combination is indicated for the treatment of patients chronically infected with HCV genotypes 1 or 4. Between June and August 2017, the treatment was initiated in 22 patients with chronic viral hepatitis C, with 17 patients being treated in the Department of Infectious Diseases University Hospital Brno and five patients in the Center of Cardiovascular and Transplant Surgery in Brno. All patients were infected with HCV subtype 1b. In all cases, the duration of Zepatier monotherapy (without simultaneous ribavirin administration) was 12 weeks. At the moment, only preliminary results are avai­lable. All 22 patients achieved end-of-treatment virologic response. In nine patients, it was already possible to evaluate the virologic response at four weeks after the end of treatment, with sustained virological response (SVR12) was observed in all these patients. The most common complaints were fatigue (3 patients, 14 %) and headache (2.9 %). These problems were not serious and did not interfere with normal daily activities of treated persons.

Keywords: chronic hepatitis C, elbasvir/grazoprevir, real-life practice

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):137–141

KAZUISTIKA

Pellantová V., Kosina P., Prášil P., Zelená H., Čermáková Z., Plíšek S.: Současně probíhající malárie a rickettsióza u pacienta po návratu z Jihoafrické republiky

SOUHRN

Pellantová V., Kosina P., Prášil P., Zelená H., Čermáková Z., Plíšek S.: Současně probíhající malárie a rickettsióza u pacienta po návratu z Jihoafrické republiky

Autoři předkládají kazuistiku šedesátiletého pacienta s diagnózou malárie a rickettsiózy, u kterého stanovení konečné diagnózy a nastavení správné léčby nebylo zcela jednoznačné. Upozorňují na praktické obtíže diagnostiky a terapie chorob u cestovatelů s konkrétním zaměřením na problematiku Jihoafrické republiky. Stručně se věnují problematice malárie, rickettsiózy a Q horečky, shrnují možnosti diagnostiky a léčby.

Klíčová slova: horečka, malárie, rickettsióza, Q horečka, léčba

SUMMARY

Pellantová V., Kosina P., Prášil P., Zelená H., Čermáková Z., Plíšek S.: Concurrent malaria and rickettsiosis in a patient returning from the Republic of South Africa

Definitive diagnosis and therapy proved challenging in the case of a 60-year-old male with malaria and rickettsiosis. Returning travellers who are unwell can present practical difficulties in diagnosis and treatment and the focus here is on conditions relevant to the Republic of South Africa. Malaria, rickettsiosis and Q fever are discussed.

Keywords: fever, malaria, rickettsiosis, Q fever, treatment

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):142–147

DOPORUČENÝ POSTUP

Husa P., Šperl J., Urbánek P., Fraňková S., Plíšek S., Kümpel P., Rožnovský L.: Doporučený postup diagnostiky a léčby infekce virem hepatitidy B

SOUHRN

Husa P., Šperl J., Urbánek P., Fraňková S., Plíšek S., Kümpel P., Rožnovský L.: Doporučený postup diagnostiky a léčby infekce virem hepatitidy B

Nová doporučení odrážejí nárůst poznatků, které byly publikovány od vydání předchozího českého doporučeného postupu v září 2014. Základem pro napsání tohoto doporučeného postupu byla doporučení Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2017.

Podle kvalifikovaných odhadů je celosvětově chronicky infikováno virem hepatitidy B (HBV) 240 milionů lidí. Česká republika patří mezi státy s nízkou prevalencí infekce HBV. Podle posledních sérologických přehledů z roku 2001 bylo 0,56 % našich občanů chronicky infikováno HBV. V roce 2013 byla provedena obdobná studie jen ve dvou krajích České republiky a zjištěná prevalence byla jen 0,064 %. Infekce HBV může vyvolat závažná, život ohrožující poškození jater – fulminantní hepatitidu, jaterní cirhózu a hepatocelulární karcinom (HCC).

Hlavním cílem léčby je prodloužit délku života a zlepšit jeho kvalitu zabráněním progrese chronické hepatitidy do jaterní cirhózy, dekompenzace cirhózy a vzniku HCC. Předpokladem dosažení tohoto cíle je trvalá suprese replikace HBV. Dalšími cíli léčby jsou prevence vertikálního přenosu infekce z matky na novorozence, zábrana reaktivace infekce HBV a léčba extrahepatálních manifestací HBV.

Obecně jsou možné 2 strategie léčby chronické hepatitidy B – léčba nukleosidovými nebo nukleotidovými analogy (NA) nebo pegylovaným interferonem alfa. V současnosti je naprostá většina pacientů v České republice a v celé Evropě léčena NA. V Evropské unii je v současnosti schválena léčba následujícími NA: lamivudinem, adefovir dipivoxilem, entecavirem (ETV), telbivudinem (TBV), tenofovir disoproxil fumarátem (TDF) a tenofovir alafenamidem (TAF). TAF a TBV nejsou v České republice komerčně dostupné. Hlavní výhodou léčby vysoce účinnými NA s vysokou genetickou bariérou pro vznik rezistence (ETV, TDF, TAF) je predikovatelně vysoká a dlouhodobá antivirová účinnost vedoucí k dosažení nedetekovatelné HBV DNA v séru u naprosté většiny adherentních pacientů a příznivý bezpečnostní profil těchto léků. Těmito NA může být léčen každý pacient s chronickou hepatitidou B a představují jedinou možnost léčby u pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou, po transplantaci jater, s extrahepatálními manifestacemi infekce HBV, závažnou akutní hepatitidou B nebo exacerbací chronické hepatitidy B.

Klíčová slova: chronická hepatitida B, entecavir (ETV), tenofovir disoproxil fumarát (TDF), tenofovir alafenamid (TAF), pegylovaný interferon alfa

SUMMARY

Husa P., Šperl J., Urbánek P., Fraňková S., Plíšek S., Kümpel P., Rožnovský L.: Diagnosis and therapy of hepatitis B virus infection: Czech national guidelines.

The new recommendations reflect the increase in knowledge that has been reported since the release of previous Czech guidelines in September 2014. The basis for these guidelines were the European Association for the Study of the Liver guidelines from April 2017.

According to qualified estimates, there are 240 million people with chronic hepatitis B (HBV) infection worldwide. The Czech Republic is among the countries with a low prevalence of HBV infection. According to the latest seroprevalence study, 0.56 % of the Czech citizens were chronically infected with HBV in 2001. A similar study conducted in only two regions of the Czech Republic in 2013 showed a prevalence of only 0.064 %. HBV infection can lead to serious life-threatening liver damage – fulminant hepatitis, liver cirrhosis and hepatocellular carcinoma (HCC).

The main goals of treatment are to prolong the length of life and improve its quality by preventing the progression of chronic hepatitis to cirrhosis, cirrhosis decompensation and development of HCC. The goals may be achieved if HBV replication is suppressed in a sustained manner. Additional goals are prevention of vertical transmission from mother to newborn, inhibition of HBV reactivation and therapy of HBV-related extrahepatic manifestations.

Generally, there are two different strategies of chronic hepatitis B therapy available – treatment with nucleoside or nucleotide inhibitors (NIs) or with pegylated interferon alfa. Currently, the vast majority of Czech and European patients are treated with NIs. The NIs that have been approved for HBV treatment in the European Union include lamivudine, adefovir dipivoxil, entecavir (ETV), telbivudin (TBV), tenofovir disoproxil fumarate (TDF) and tenofovir alafenamide (TAF). TAF and TBV have not yet been marketed in the Czech Republic. The main advantages of treatment with potent NIs with a high barrier to resistance (ETV, TDF, TAF) are their predictable high long-term antiviral efficacy leading to undetectable HBV DNA levels in the vast majority of compliant patients as well as their favorable safety profiles. These drugs can be used in any HBV infected patient and represent the only treatment option for patients with decompensated liver cirrhosis, liver transplants, extrahepatic HBV-related manifestations, severe acute hepatitis B or chronic HBV reactivation.

Keywords: chronic hepatitis B, entecavir (ETV), tenofovir disoproxil fumarate (TDF), tenofovir alafenamide (TAF), pegylated interferon alfa

Klin mikrobiol inf lék 2017;23(4):148–164

Redakční rada

Šéfredaktor
Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., Ústav mikrobiologie FN a LF UP v Olomouci

Zástupci šéfredaktora
Doc. MUDr. Stanislav Plíšek, Ph.D., Klinika infekčních nemocí, FN a LF UK a FN Hradec Králové
Doc. MVDr. Jan Bardoň, Ph.D., MBA, Státní veterinární ústav, Olomouc

Redakční rada
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc., Infekční klinika 3. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., Centrum očkování a cestovní medicíny, Hradec Králové
Doc. RNDr. Vladimír Buchta, CSc., Ústav klinické mikrobiologie LF UK a FN Hradec Králové
Doc. MUDr. Pavel Čermák, CSc., Odd. klinické mikrobiologie, Thomayerova nemocnice, Praha
MUDr. Pavel Dlouhý, Infekční oddělení a AIDS centrum, Krajská zdravotní, a. s., Ústí nad Labem
Doc. MUDr. Petr Hamal, Ph.D., Ústav mikrobiologie FN a LF UP v Olomouci
Prof. MUDr. Petr Husa, CSc., Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno
Doc. RNDr. Dittmar Chmelař, Ph.D., NRL pro anaerobní bakterie, LF Ostravské Univerzity
Doc. RNDr. Jarmila Jelínková, CSc., Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha
Prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc., Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF UK v Praze
Prof. MUDr. Daniela Kotulová, PhD., Mikrobiologický ústav LF Univerzity Komenského, Bratislava
MUDr. Pavla Křížová, CSc., Státní zdravotní ústav, Praha
MUDr. Roman Kula, CSc., Anesteziologicko-resuscitační klinika, FN Ostrava
MUDr. Otakar Nyč, Ph.D., Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK Praha a FN Motol
Doc. MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc., Infekční klinika 1. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha
Doc. MUDr. Luděk Rožnovský, CSc., Infekční klinika, FN Ostrava
MUDr. Josef Scharfen, CSc., Odd. lékařské mikrobiologie a imunologie, Oblastní nemocnice Trutnov
Prof. MUDr. Ivan Schréter, CSc. Klinika pre infekčné choroby, LF UP JŠ, Košice
Doc. MUDr. Anna Součková, Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK Praha
Doc. MUDr. Marie Staňková, CSc., Infekční klinika 1. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha
Doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., Ústav farmakologie, FN a LF UP v Olomouci
Prof. MUDr. Miroslav Votava, CSc., Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně
MUDr. Eva Žampachová, Centrální laboratoře, laboratoř virologie, Nemocnice České Budějovice, a.s.

Redakce:
Mgr. Sabina Janovicová, DiS.

Vydavatel:
TRIOS, s. r.o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Název: Klinická mikrobiologie a infekční lékařství

Podtitul: KLINIKA – VÝZKUM – INFORMACE – PŮVODNÍ PRÁCE – PŘEHLEDY – KAZUISTIKY

Anglický název: Clinical Microbiology and Infectious Diseases
Oficiální zkratka: Klin Mikrobiol Infekc Lek, pro české časopisy Klin mikrobiol inf lék
ISSN 1211-264X
Internetová adresa: https://www.trios.cz/ostatni/odborne-casopisy/kmil/
Rok založení: 17. 10. 1995, 24. ročník
Periodicita: 4x ročně
Průměrný stránkový rozsah: 40 stran
Prodejní cena: 140,- Kč

Profil časopisu: Klinická mikrobiologie a infekční lékařství je periodikum, zabývající se klinickou a laboratorní problematikou infekcí v celé šíři, nejen ve vlastních, ale i hraničních lékařských, výjimečně i nelékařských oborech. Přednost se dává informacím s praktickým výstupem. Všechny příspěvky kromě zpráv a dopisů redakci procházejí nezávislou recenzí (peer-reviewed journal). Vychází 4x ročně.

Garantující odborné společnosti: Společnost infekčního lékařství, Společnost pro lékařskou mikrobiologii a Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Zařazení do bibliografických databází: Časopis je indexován a excerptován v databázích Medline/Index Medicus, Embase/Excerpta Medica Database a Scopus

 

Vydavatel:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

 

Adresa redakce:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00
Mobil: +420 602 566 329
E-mail: redakce@trios.cz

Sazba:
SILVA, s. r. o.
Táborská 31
Praha 4
147 00

Historie KMIL

Stručný přehled historie časopisu:

  • Listopad 1995: Vychází 1. číslo časopisu, šéfredaktorem je prim. MUDr. Josef Scharfen jr., CSc. a odborným garantem je Společnost lékařské mikrobiologie (SLM) ČLS JEP.
  • 1997: Odchází skupina kolem prim. Scharfena, aby založila nový časopis Remedia – Klinická mikrobiologie. Vedení redakce časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství se ujímá MUDr. Jiří Beneš, CSc., současně nad časopisem přebírá záštitu Společnost infekčního lékařství (SIL) ČLS JEP.
  • 2001: Počínaje číslem 1 je časopis zařazen mezi excerptovaná periodika v mezinárodní databázi EMBASE (Excerpta Medica).
  • 2001: Od čísla 6 se časopis slučuje s časopisem Remedia – Klinická mikrobiologie, redakční rada je rozšířena o (zpět) příchozí členy. Odbornou garanci přebírají tři odborné společnosti – Společnost infekčního lékařství (SIL), Společnost pro lékařskou mikrobiologii (SLM) a Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii (SEM) ČLS JEP.
  • 2002: Počínaje číslem 5 se ujímá vedení redakce Prof. MUDr. Václav Vacek, DrSc.
  • 2004: Výběrová komise Národní lékařské knihovny USA vyhověla po vyhodnocení minulých ročníků žádosti o indexování v MEDLINE (Index Medicus), od čísla 1 jsou anglické souhrny na stránkách MEDLINE.
  • 2004: Po úmrtí Prof. Vacka (23. 9. 2004) se počínaje číslem 5 stává šéfredaktorkou Doc. MUDr. Anna Součková, CSc., jejím zástupcem MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc.
  • 2008: Počínaje číslem 5 se ujímá vedení redakce Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
Ročník 24, rok 2018
(připravujeme)
Ročník 23, rok 2017
(obsahuje souhrny článků)
Ročník 22, rok 2016
(obsahuje celá čísla)
    • Číslo 1
    • Číslo 2
    • Číslo 3
    • Číslo 4
Ročník 21, rok 2015
(připravujeme)
Ročník 20, rok 2014
(připravujeme)
 

  • Číslo 1
  • Číslo 2
  • Číslo 3
  • Číslo 4

  • Číslo 1
  • Číslo 2
  • Číslo 3
  • Číslo 4
Pokyny autorům

Profil časopisu

     Klinická mikrobiologie a infekční lékařství je časopis, zabývající se klinickou a laboratorní problematikou infekcí v celé šíři, nejen z pohledu mikrobiologie, infektologie a epidemiologie, ale i z pohledu hraničních lékařských, výjimečně i nelékařských oborů. Přednost se dává informacím s praktickým výstupem.

Pokyny autorům

Inzerce v časopisu KMIL

K uveřejnění inzerátu v časopise KMIL se prosím obraťte přímo na redakci vydavatelství TRIOS, spol. s r. o.

Adresa:
Mgr. Sabina Janovicová, DiS.
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Telefon: +420 267 912 030
Mobil: +420 605 159 450
E-mail: redakce@trios.cz

Předplatné

Časopis vychází 4x ročně, roční předplatné činí 560,- Kč.
Pro sjednání předplatného se prosím obraťte přímo na redakci vydavatelství TRIOS, spol. s r. o.

Mgr. Sabina Janovicová

Adresa:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Telefon: +420 267 912 030
Mobil: +420 602 566 329
E-mail: redakce@trios.cz

Nákup jednoho výtisku

Časopis vychází 4x ročně, roční předplatné činí 560,- Kč, číslo koupené samostatně stojí 140,- Kč (+ poštovné).
Máte-li zájem o koupi jednotlivého čísla, obraťte se telefonicky nebo e-mailem na redakci vydavatelství TRIOS, spol. s r. o.

Mgr. Sabina Janovicová, DiS.

Adresa:
TRIOS, s. r. o.
Zakouřilova 142
Praha 4 – Chodov
149 00

Telefon: +420 267 912 030
Mobil: +420 605 159 450
E-mail: redakce@trios.cz

Chcete se nás na něco zeptat?

Kontaktujte prosím naší redaktorku.